Literatura doby Karla IV

Literatura doby Karla IV.

Život a vlastní tvorba Karla IV.
– Karel IV. (1346 – 1378) byl nejdříve markrabětem moravským a pak českým králem
a římským císařem
– byl synem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského a byl pokřtěn jako Václav
– vzdělání se mu dostalo na francouzském královském dvoře, kde vyrůstal u svého
strýce Karla – při biřmování přijal podle něho i jméno Karel (a byl v pořadí
čtvrtým římským císařem toho jména)
– byl celkem 4x ženatý (manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická,
Alžběta Pomořanská)
– jako český král stál u zrodu Nového Města pražského a dal postavit Karlův most
– r. 1348 vydal zakládací listinu pozdější Karlovy univerzity – ta se stala centrem
v té době centrem vzdělanosti ve střední Evropě
– na jeho popud byla zhotovena Svatováclavská koruna
– na svou dobu byl velmi vzdělaný (mluvil francouzsky, česky, německy, latinsky)
– zanechal po sobě několik spisů – mezi nejznámější patří autobiografie Vita Caroli
(Život Karlův) – psán latinsky

Legendy
– oblíbenými světci tohoto období, jejichž životy byly zpracovány v legendách, byli
sv. Kateřina a sv. Prokop:

Legenda o sv. Kateřině – Kateřina byla vzdělanou egyptskou princeznou a stala se
křesťankou pod vlivem jistého místního poustevníka, během
pronásledování křesťanů vystoupila na obranu své víry a přesvědčila
o své pravdě padesát pohanských filozofů (císař je za to dal upálit)
Legenda o sv. Prokopu – původně kněz a později poustevník, zakladatel Sázavského
kláštera, ve srovnání s legendou kateřinskou je jednodušší

Náboženské hry
– z pol. 14. stol. pochází nejstarší české drama – fraška (= typ komedie, založený na
nadsázce) s názvem Mastičkář – do původně náboženské hry byla vložena fraška,
která zesměšňuje pochybné léčitele a poměry ve středověké Praze
– děj se odehrává v prostředí středověkého trhu
– základem námětu je scéna z velikonočních her, které bývaly hrány v kostelích, ale hra
byla kvůli nemravným scénám vykázána ven z kostelů do venkovského prostředí
– hra stojí na počátku vývoje českého divadla

Filozofické skladby
– v tomto období vznikla i náročná filozofická skladba Tkadleček – je to vrcholná
skladba české umělecké prózy, stylově je na vysoké úrovni
– autorem je neznámý člověk, který musel být vzdělaný
– Tkadleček (= tkadlec učeného cechu neboli spisovatel), mladý milenec, obviňuje
Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé Adličky
– hádka nabývá stále obecnějšího charakteru, až se dostává k takovým problémům, jako
je např. úloha zla ve světě, odkud se zlo na světě bere nebo do jaké míry může člověk
určovat svůj osud
– někdy bývá Tkadleček interpretován jako alegorie – souboj mezi středověkem
(Neštěstí) a renesancí (ta je zastoupena prostým tkalcem – proto Tkadleček)

Rytířská epika
– do tohoto žánru patří Trojanská kronika – patří mezi neznámější české prvotisky
neboli inkunábule (z lat. „in cunabulis“ = „v kolébce“) – je to označení používané
pro nejstarší tištěná díla pocházející z Evropy z časového období mezi vynálezem
knihtisku (kolem r. 1450) a koncem 15. století – pro tyto knihy je charakteristické
použití zvláštních liter (písmen), v některých případech dokonce byly zhotovovány
sady liter zvlášť pro každou knihu – za vynálezce knihtisku je pokládán Johannes
Gutenberg
– za kolébku českého knihtisku se považuje Plzeň, kde byla r. 1476 vytištěna Statuta
Arnošta z Pardubic
– dříve byla za nejstarší tisk u nás považována právě Trojanská kronika z r. 1468
– Trojanská kronika zpracovává námět o trojské válce podle Homérovy eposu Ilias,
ale děj je zasazen do středověkého prostředí

Satiry
– jsou obsažena v souboru humorných satir nazvaném Hradecký rukopis z pol. 14. stol.,
kam patří např.:

• Satiry o řemeslnících a konšelích – 7 drobných satir, odsuzujících
nepoctivost, jsou psány vtipně, hovorovým jazykem
• Desatero kázanie božie – kárá za hřích pro Desateru celou společnost
• Bajka o lišce a džbánu – veršovaná bajka, ojedinělý úkaz bajky
v českém literárním prostředí, je to první doložená česky psaná
bajka

– populární satirou je také žákovská skladba Podkoní a žák – satirická skladba psaná
formou sporu – žák a podkoní se hádají ve středověké krčmě, kdo má lepší postavení
a koho má společnost ve větší úctě, vše vyvrcholí rvačkou, až nakonec přicházejí na
to, že oba si nemají mnoho co závidět, ale spor zůstane nevyřešený – autor (vypravěč)
odchází z hostince a nechává čtenáře, aby si určil vítěze

Lyrické skladby
– z tohoto období se dochovala Závišova píseň (známé také podle úvodního verše jako
Jižť mne vše radost ostává) – text je umělecky složitý, obsahuje mnoho metafor
a symbolů, autor naříká nad neoblomností své milé