Václav Hrabě – Blues pro bláznivou holku

Autor: Václav Hrabě (1940-1965)

• Český básník, autor beatnické poezie, jediný představitel beat-generation u nás (+ Inka Machulková a Vladimíra Čerepková), beatník, Mácha v texaskách
• Narozen v Lochovicích u Berouna jako syn železničáře. Vystudoval jedenáctileté gymnázium v Hořovicích a poté i Vysokou školu pedagogickou v Praze – obor čeština a dějepis. Odmala ho bavila hudba, hrál na housle, klarinet a saxofon, sám také skládal. Se studentskými soubory vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších sálech. Miloval jazz, jazz hrál a jeho básně jsou vlastně také takovým jazzem.
• Po skončení vojenské služby vystřídal Václav Hrabě několik zaměstnání – byl knihovníkem v Městské knihovně, pracoval jako vychovatel v učňovském středisku, byl lektorem poezie v časopise Tvář, pracoval v poetické kavárně Viola a nakonec nastoupil jako učitel na základní škole.
• Václav Hrabě byl nadšen dělníky i Fidelem Castrem. Byl to obraz přesvědčení mladé generace šedesátých let. Byli přesvědčeni o tom, že lze dosáhnout „socialismu s lidskou tváří“. V roce 1965 se  setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, ve svých dvaceti pěti letech tragicky zahynul na otravu plynem (předpověděla mu to cigánka na parníku na Vltavě, napsal o tom v jedné básni – že odejde ze světa jako mladý a že zemře na otravu).

Dílo Václava Hraběte:

Publikoval své básně pouze časopisecky, za jeho života se tedy jeho básně nedočkaly vydání. Krátce po jeho smrti se jeho básně recitovaly v pražské Viole, brněnském Malém divadle hudby a poezie a v litvínovském Docela malém divadle. Z díla Václava Hraběte se dochovalo asi osmdesát básní a jediná próza. Rytmem naplněné básně si přímo říkaly o jejich zhudebnění. Některé z nich, zvláště v podání Vladimíra Mišíka, doslova zlidověly (Variace na renesanční téma). Básně psal na psacím stroji a rozšiřoval je mezi přátele (někteří ale vůbec nevěděli, že píše poezii)
Václav Hrabě se stavěl proti měšťáctví, pokrytectví a dvojí morálce. Jeho básně byly někdy barokně rozmáchlé, jindy až provokativně přízemní.

Stop-time – 1969, pásmo, které vyšlo jako bibliofilie
Blues v modré a bílé – 1977
Černé nebe nad městem (v exilu 1985)
Blues pro bláznivou holku – 1991, reprezentativní poezie Václava Hraběte
Horečka – jediná dochovaná povídka
hra Margot (rukopis byl později ztracen)
Název: Blues pro bláznivou holku (knižně + a jiné básně)
Básně často bez názvu, byly jim často přiřazeny později – výbor 12 básní, které připravil už za svého života

Literární druh:
poezie

Literární žánr:
balady

básně (Hrabě využíval širokou škálu forem – blues, sonety, ale i jiné lyrické nebo lyricko-epické žánry, jako byla píseň, romance, ukolébavka, tercína ad. Některé z těchto žánrů jsou ovšem vzhledem k obsahu básní míněny ironicky – „Romance“, „Ukolébavka“)

Téma díla:
znaky směru beatnické generace – o lásce, zradě, poznávání života, o mládí, společnosti, pohledu druhých lidí, odsouzení současné morálky, mezigenerační problémy, věnováno obyčejným lidem, lidem na okraji spoelčnosti
Básníkovy rané verše jsou protkány ostrými, místy až provokativními výpady vůči těm, kteří lhostejností a bezcitností zavinili lidské tragédie právě těchto smolařů. V básních jsou často ostře konfrontovány dva světy: svět svobody a spravedlnosti, a oproti tomu svět lhostejnosti, ponižování a útisku.

Nejdůležitější motivy díla:
trubka (Miles Davis)
láska
válka
odmítání
milování
Praha
příroda
tramvaje
ulice
večer

Časové zařazení + historie:
1945 – 1968

Rozdělení literatury u nás do 3 proudů:
oficiálně vydávaná
samizdatová – texty šířeny mezi čtenáři přepisováním na stroji
exilová – vydávaná v zahraniční
 
oslava konce válka
obava o budoucnost
 
Literární skupiny:
Skupina 42 – Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiří Kolář
Skupina kolem časopisu „Květen“ – Miroslav Holub
Skupina kolem časopisu „Host do domu“ – Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Milan Uhde
Ohnice – Josef Hiršal, Bohumila Grögerová
+ Underground později (Ivan Wernisch, Karel Kryl, Ivan Martin Jirous)

Kompozice díla:
12 básní
na začátku Prolog na konci Báseň skoro na rozloučenou
verš nepravidelný
někdy volný
velmi proměnlivý
veliká hudebnost a smysl pro rytmus

Postavy:
Básnický subjekt
píše ze svého pohledu nejčastěji, někdy z pohledu ženské osoby.
Záměrně se stylizuje do role outsidera, člověka vědomě stojícího na okraji společnosti, kterou pohrdá, případně do role šaška, blázna, vandráka, žebráka či prokletého básníka.

Čas a prostor:
není přesně určen
často motivy Prahy a bloudění v ulicích
domov
současnost

Jazyk:
nepoužívá interpunkci
používá nezvyklá slovní spojení, neotřelá přirovnání, je plný nápadů, originální
popisy a vyjádření všedních věcí je originální
někdy používá asociace, které zdůrazňuíe úsporností veršů. Často využívá epiteta (básnické přívlastky), kontrasty.
obecná čeština, slangové výrazy, citově zabarvená slova
anafory – básnická figura, opakování stejných slov na počátku veršů nebo slok

Okolnosti vydání:
Až v pozůstalosti nalezena kompletní sbírka, ta v roce 1990 v čs. vydavateli vyšla

Obsah:
Prolog
Podzim
Variace na renesanční téma
Ospalé něžnosti
Krátká báseň o Praze
Romance
Infekce
Blues na památku Vladimíra Majakovského
Ty
Ukolébavka
Zavři oči
Báseň skoro na rozloučenou

Variace na renesanční téma
nejznámější text Václava Hraběte. O její popularizaci se v sedmdesátých letech zasloužil zejména Vladimír Mišík, o několik let později pak písničkář Vladimír Veit. Zmiňovanou variací je v tomto případě moderní obdoba středověkých svítáníček, milostných písní o ranním loučení milenců. Variace toho jaká je láska. Na první pohled se jedná o jednoduchou písňovou formu o čtyřech strofách, pravidelně rýmovanou, jen v úvodní strofě je rytmus báseň tematicky narušen.

Blues na památku Vladimíra Majakovského skladba, tempo, rytmus, téma básně na hudebníím vystoupení, Van Gogh, podobný osud jako Majakovský. Báseň skoro na rozloučenou vrací se zpět k Prologu a reaguje na něj, cítíme, jak se lyrický subjekt ztotožňuje s těmi, které v „Prologu“ opěvoval.