Karel Jaromír Erben – Kytice

ŽÁNR:
Jedná se o soubor 13 balad – velmi pesimistických lyricko-epických básní s pochmurným dějem a tragickým koncem.
Některé nám mohou připomínat také pohádku (Zlatý kolovrat, Vrba) či se svým obsahem blíží legendě (Záhořovo lože).

MOTIVY:
– vina a trest – trest je nevyhnutelný a krutý
– mezilidské vztahy – hlavně mateřská láska
– motiv osudovosti
– marný boj proti nadpřirozeným silám a přírodě

VERŠ:
– (základní jednotka poezie, většinou jeden řádek, 2 verše tvoří jeden rým)

RÝM:
– (zvuková shoda jedné nebo více slabik na konci veršů)
– Sdružený – rýmují se dva po sobě jdoucí verše

A) Svatební košile, Zlatý kolovrat, Vodník, Vrba, Lilie                                       

• Střídavý – sudý verš se sudým, lichý s lichým

B) Kytice, Poklad, Polednice, Štědrý den, Věštkyně

• Obkročný – první verš se čtvrtým a druhý se třetím
• Přerývaný – rýmují se pouze sudé verše, liché bez rýmu

C) Holoubek

VÝZNAM A AKTUÁLNOST:
– s Kyticí přináší Erben do literatury dva nové principy:
1. komponovanost – rozmyšlené rozvržení básníàzrcadlově protilehlé básně – první a poslední (Kytice, Věštkyně), druhá a předposlední (Poklad, Dceřina kletba), třetí a třetí od konce (Svatební košile a Vrba), čtvrtá a čtvrtá od konce (Polednice, Vodník), pátá a pátá odzadu (Zlatý kolovrat, Záhořovo lože), prostřední balady (Štědrý den, Holoubek)
2. etičnost – (etika – nauka o morálce, jak by se měl člověk správně chovat)

• porušení morálky ukrutý trest
• zakladatel moderní české balady
• balady bez sociálního podtextu (až Bezruč, Wolker, Neruda)
• inspirace v mýtech, strašidelnost, zázračnost
• čerpá z lidové slovesnosti
• rozpor s Máchou à polemika s ním v díle Záhořovo lože (symbol poutníka, sugestivní obraz noční krajiny, Erben nesouhlasí s odporem jedince proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou cestou k spáse)àErben se na rozdíl od Máchy od svého hrdiny distancuje
• v 70. letech parodicky přepracována divadlem Semafor (Jiří Suchý)àU lavice dítě stálo, z plna hrdla zpívalo!
• zfilmováno animovaně i hraně (režisér Brabec)

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:
– dějová zkratka
– zkratka v popisech přírody
– úsporný jazyk (neslovesné věty, chybí spojky, místo sloves citoslovce)
– stručné dialogy
– dokonalá zvukomalba (onomatopoie) – ve Vodníkovi (vyvalily se vlny zdola, na topole – podle skal, zelený mužík zatleskal)

AUTOROVA TVORBA:
– čerpání z lidové slovesnosti, mýtů
– hrdina se vymyká romantismu
– nijak rozsáhlé popisy přírody
– neobjevují se typické protiklady
– vše se odehraje ve velmi krátkou dobuàbaladická zkratka
– čas se zastavil, je neměnný a absolutní
– prostředí je romantické (jezera, hřbitovy, lesy)
– výskyt nadpřirozených bytostí
– zvláštní chápání vinyàErben ji spojuje s těmi, kteří se jí chtě nechtě dopustili à hrdinové se proti trestu nebouří (jako u Máchy)

Další tvorba:

a) pohádky:

• (pohádkové bytosti pro něj byly alegoriemi dějů v přírodě) – Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký (vítr, voda, země)

OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA:
– Kytice vydána roku 1853 a obsahovala 12 balad, Lilie dodána až později roku 1861
– psána přes 20 let
– první báseň Kytice vyšla již dříve v časopisech a byla velmi kladně přijata (později ovlivnila i jiné autory)
– Kytice celkově přijata velmi kladně, lidé v ní viděli ztvárněnou lidovou moudrost a tradice

SOUČASNÁ LITERATURA:
– Erben se řadí k romantikům českých zemí
– 30. léta 19. století
– myšlenky slovanské vzájemnosti
– vytlačení učeneckého rázu literatury
– díla slouží k účelům výchovným a zábavným

Další autoři:

• Karel Hynek Mácha (Máj – lyrickoepická báseň)
• Josef Kajetán Tyl (časopis Květy české, Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Fidlovačka aneb Žádná hněv a žádná rvačka)

Znaky romantismu

• autobiografičnost (hrdina totožný s autorem)
• hrdina je vně velmi ošklivý, ale vnitřně krásný („v ošklivosti je krása“)
• hrdinovi nikdo nerozumí, cítí se osamělým (individualista), touží po lásce, ale miluje nešťastně
• většinou končí život tragicky, jeho původ je opředen záhadou
• výjimečný člověk ve výjimečné situaci
• není schopen se přizpůsobit společnosti, často znuděný životem, vnitřně rozerván

Romantické prostředí:
– výjimečné
– tajemné
– až hrůzné
– hrady
– katedrály
– sklepení
– temné lesy a jezera

OBSAH KYTICE:

1) Kytice
atmosféra: 
velmi smutná a pochmurná na začátkuàsmrt milované matky
místy i radostná – děti poznaly svou matku v květině
na závěr velmi vlastenecká
téma:
smrt matky, která po sobě zanechala mnoho dětí, sirotků, ty nyní truchlí, obrovské vlastenectví (matka = vlast)
motiv:
mezilidské vztahyàmateřská láska
motiv smrti
motiv vlasti
hlavní myšlenka:
matka = symbol národa a vlasti
  báseň ukazuje jak krásu jazyka (mateří – douška), tak i krásu naší vlasti
květy mateřídoušky jsou vlastně i prosté pověsti naší země
hlavní postavy:
zemřelá matka
siroty
básnické prostředky:
epiteton – konstans (drobnolistý kvítek, vlasti milé)
inverze (vlasti naší milé)
apostrofa (vy prosté naše pověsti!)
personifikace (duše její se vrátila)
anafora (poznaly dítky..poznaly ji..)
celá báseň je jakási alegorie
rým:
střídavý

2) Poklad
atmosféra:
slavnostní (Velký pátek)
plná tajemství
později velmi tragická
kouzelná
téma:
matka na velký pátek spěchá na mši, když narazí na vchod do jeskyně plné zlata, stříbra a jiného bohatství, je tím tam okouzlena, že chce víc a víc, zapomene na své dítě, a stále ho přemlouvá, aby ještě chvíli počkalo, nakonec se vchod zavře i s dítětem. Až za rok se vchod znovu otevře a matka se shledá se svým dítětem, bohatství už ji dál nezajímá
motiv:
mateřská láska (zde narušena touhou po bohatství)
vina a trest: (matka musela celý rok čekat na své dítě, myslela, že už je mrtvé, skoro se zbláznila)
motiv: čekání, pochopení
hlavní myšlenka:
často se necháme odradit od důležitých věcí kvůli slávě a bohatství, až příliš pozdě přijdeme na to, že jsme to dobré propásli a připravili se o to vlastní hloupostí
hlavní postavy:
matka
její dítě
básnické prostředky (rým):
střídavý
později se mění

3) Svatební košile
atmosféra:
milostná
hrůzyplná
tajemná
téma:
rouhající se dívka, která neujde trestu (typické pro Erbena)
příliš pozdě si uvědomuje, že to není ten chlapec, kterého kdysi měla ráda
milý si ji odvede na hřbitov, a tam si ji chce vzít
zachrání se jen díky motlitbám
motiv:
hlavní motiv viny a trestu – dívka se rouhala („milého z ciziny mi vrať, aneb život můj náhle zkrať“)
smrt
utrpení
hlavní myšlenka:
neměli bychom se tak rouhat a nehodně prosit
velký důraz kladen na víru (kdyby se dívka nemodlila, zemřela by)
hlavní postavy:
mladá dívka – prosí Panenku Marii, aby jí vrátila jejího milého z ciziny
dívčin milý – mrtvý, vrací se pro svou dívku na svět, aby se stala jeho ženou
básnické prostředky:
anafora (a lampa ještě svítila, a lampa ještě hořela; Hoj má panenko tu jsem již! Hoj má panenko co děláš?..)
eufemismus (žel bohu! kde můj tatíček? Již na něm roste trávníček!)
apostrofa (Maria, panno přemocná!)
epanastrofa (..skoč a pojď, skoč a pojď a mě doprovoď..)
synekdocha (ve dne mé oči tlačí sen, oko boží nade mnou)
epiteton
hyperboly (byli skokem 20 mil)
ornans i konstans
přirovnání
rým:
sdružený

4) Polednice
atmosféra:
napjatá
planá nervozity
hrůzyplná
téma:
matka v návalu rozčilení přivolá na své ukřičené dítě Polednici, jakousi tajemnou bytost, ta opravdu přijde a požaduje na matce dítě, matka je k smrti vyděšená, dítě k sobě tiskne takovou silou, že jej udusí
motiv:
mateřská láska
vina a trestàmatka je potrestaná tím, že udusí vlastní dítě
motiv poledne
hlavní myšlenka:
kvůli naprostým maličkostem se člověk rozzlobí na svého bližního, a až příliš pozdě si uvědomuje, že to nebylo třeba, že dítě mělo matku jen rádo a chtělo, aby se mu více věnovala, matka si to však uvědomila až příliš pozdě, sama se vlastně potrestá
hlavní postavy:
matka
dítě
Polednice
otec (spolu s ním a polednem přichází jakési uvolnění)
básnické prostředky:
anafora (Pojď si proň…pojď, vem si ho zlostníka..)
onomatopoie (ke stolu se plíží tiše, Polednice jako stín)
epizeuxis (běda, běda dítěti!)
rým:
střídavý

5) Zlatý kolovrat
atmosféra:
pohádková
ponurá (strašidelný les)
téma:
mladý pán (šlechtic) se zamiluje do dívky, kterou náhodně potká při lovu.
její matce nařídí, aby ji dovedla na zámek
babice a její druhá dcera však Dorničce štěstí závidí a tak ji v lese zabijí, usekají končetiny a vypíchnou oči.
Vše je prozrazeno poté, co ji najde dědeček, za zlatý kolovrat, kužel a přeslici vymění Dořiny údy a ji oživí.
Její zlá sestra je prozrazena když začne na zlatém kolovratu příst.
motiv:
mateřská láska (k druhé dceři, kterou měla radši a jí přála bohatého ženicha)
trest (za vraždu nebohé dívky)
láska
závist
osudovost (ty dvě byly stejně potrestány)
hlavní myšlenka:
autor poukazuje na lidskou závist, její následné potrestání (Boží mlýny melou), každý je po zásluze potrestán („Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“)
hlavní postavy:
matka – babice
její dvě dcery
mladý šlechtic
básnické prostředky:
metafory
personifikace
epiteton
epizeuxis
rým:
sdružený
na závěr jeden verš jako nějaký dodatek

6) Štědrý den
atmosféra:
mladistvá
rozverná
bezstarostná
osudová
později velmi tragická a pesimistická
téma:
dvě mladé dívky Hana a Marie se na Štědrý den vydaly prosekat ledy na jezeře, aby zjistily, jaká je čeká budoucnost
Hana se viděla se švarným Václavem
Marie spatřila jen rakev a kostel
do roka se vše vyplnilo, Hana se vdala, Marie zemřela
motiv:
motiv lidových zvyklostí
láska
osudovost
smrt
hlavní myšlenka:
slovy autora: „je lépe v mylné naději sníti, nežli budoucnost odhaliti a strašlivou poznat jistotu“ – tedy jakési ponaučení na závěr balady
hlavní postavy:
Marie
Hana
básnické prostředky:
epitetony
přirovnání
metafory (sníh na šedé hlavě, panenská lilie)
perifráze (svatební šije košile)
apostrofa (hoj ty štědrý večere)
personifikace (vítr laškuje)
rým:
střídavý 

7) Holoubek
atmosféra:
zpočátku velmi smutná a tragická
milostná
plná hrůzy
téma:
mladé ženě zemře muž, ona však velmi brzy přestane truchlit a vezme si jiného muže.
Holoubek, který sedává na dubu nad nebožtíkovým hrobem, vrká tak žalostně, že ženě vinu připomene a ta spáchá sebevraždu – utopí se v řece
motiv:
viny a trestu (za to, že na nebožtíka manžela tak brzy zapomněla)
osudovosti (osud si ji stejně našel)
motiv výčitek svědomí
motiv pobláznění
hlavní myšlenka:
holoubek symbolizuje svědomí a to právě ženu dohnalo až k sebevraždě
hlavní postavy:
mladá vdova
její nový manžel
básnické prostředky:
přirovnání
metafory
personifikace (žel její zahynul, běží časy, běží)
epitetony
epizeuxis (beží časy, běží)
rým:
střídavý

8) Záhořovo lože
atmosféra:
atmosféra je prosycena vírou v Boha
velmi smutná
kajícná
na závěr radostná
téma:
Mladý poutník potká na své cestě do pekla zlosyna Záhoře, který zabil mnoho lidí. Záhoř jej nechá projít jen díky tomu, že mu poutník slíbí, že mu přijde říct, co v pekle viděl a slyšel. Po roce se poutník vrací a vypravuje, že ďábel, který sepsal smlouvu s jeho otcem a tím poskvrnil duše i všech svých potomků, odmítal vydat tuto smlouvu a tak jej musel Satan (vládce pekel) mučit. Nejprve v pekelné koupeli, pak s pekelnou děvou a nakonec ho rozkázal dát na Záhořovo lože. Záhoře to vyděsí, prosí za odpuštění a ptá se poutníka, jak odčinit své hříchy. Ten vezme jeho kyj z jabloně, zarazí jej do skály a přikáže mu, aby u něj klečel a prosil za odpuštění, má na něj počkat. Poutník se až jako starý muž vrací po 90 letech, aby oba se Záhořem konečně dosáhli klidu a jako dvě bílé holubičky se vznesou na nebesa
motiv:
hlavním motivem je vina a trest
motiv odpuštění
pokory
motiv víry
hlavní myšlenka:
víra v Boha vede k vykoupení
rozpor s Máchou a symbol poutníka, sugestivní obraz noční krajiny
Erben nesouhlasí s odporem jedince proti vyšší vůli, ale pokora a pokání jsou cestou k spáse a Erben se na rozdíl od Máchy od svého hrdiny distancuje
symboly holubice a očištění duše, osvobození, odpuštění
spojení s přírodou – Záhoř tak dlouho klečel, až obrostl mechem
hlavní postavy:
poutník, jehož duši otec zaprodal ďáblu a který se pro ni vydává
Záhoř, zločinec, který svou duši pokáním osvobodí
básnické prostředky:
nejmetaforičtější báseň celé sbírky
plno metafor
personifikace
anafory
hyperboly
epifory
metonymie
synekdocha
rým:
střídavý
sdružený
obkročný

9) Vodník
atmosféra:
zpočátku:
mladistvá
radostná
plná optimismu
prostředí jezera:
velmi truchlivá
 pesimistická, přímo to na nás z básně dýchá (àtypické romantické prostředí)
téma:
mladé děvče neuposlechne svou matku, a je vtažena do vodního světa.
Následně se stává Vodníkovou ženou, a narodí se jí dítě.
motiv:
převažující motiv mateřské lásky (matka nechce pustit dceru k jezeru, dcera nechce poslechnout matku, aby se za vodníkem nevracela, slyší jen křik svého dítěte), viny a trestu (za to, že se k Vodníkovi nevrátila zabil její dítě, za to, že na počátku neuposlechla svou matku a Vodník ji vtáhl do hlubin)
hlavní myšlenka:
mateřská láska
lidová slovesnost
pověsti o vodnících
hlavní postavy:
matka
dcera
vodník
vodníkovo dítě
básnické prostředky:
personifikace
epiteton (o i k)
inverze
přirovnání
onomatopoie (vyvalily se vlny zdola)
ironie (tam na zemi za kostelem u černého kříže, aby má matička zlatá měla ke mně blíže
hyperbola (stokrát jsem tě prosila), anafora (vari od našeho prahu, vari pryč ty lstivý vrahu)
rým:
sdružený

10) Vrba
téma:
sepětí mladé ženy s vrbou, když vrbu její manžel pokácí, žena umírá, muž dá z jejího dřeva vyrobit kolébku, aby bylo jejich dítě stále s matkou
rým:
sdružený

11) Lilie
téma:
mladá dívka zemře a na jejím hrobě vyroste překrásná lilie
jistý šlechtic ji v lese najde a nechá si ji přesadit k domu
je jí okouzlen
v noci dívka ožívá a chodí po sadě
muž se do ní zamiluje
po svatbě mu dívka dokonce porodí dítě, ale muž musí nachvíli odjet
pověří svou matku, aby se o lilii starala, ta jich však naschvál zahubí
rým:
sdružený

12) Dceřina kletba
atmosféra:
ponurá
velmi tragická
smutná
téma:
mladá dívka prokleje svou matku, za to, že ji podporovala v jejím lehkomyslném životě
dívka otěhotněla a zabila své dítě, teď se chystá oběsit
motiv:
vina a trest
mateřská láska
osudovost

13) Věštkyně
téma:
věštkyně promlouvá o českém národu
o věštbě kněžny Libuše, o Přemyslu Oráčovi
hlavní myšlenka:
vlastenectví
víra v budoucnost národa
snaha probudit vlastenectví v čtenáři