Norma a kodifkace, jazykové příručky, jazykověda

Norma a kodifikace

Spisovný jazyk nelze libovolně měnit. Měl by být užíván v souladu s jazykovou normou, která je závazná pro všechny jeho uživatele.
Norma – soubor ustálených jazykových zákonitostí, které jsou společensky pociťovány jako závazné.
Kodifikace – zachycení a uzákonění normy spisovného jazyka v jazykových příručkách.

Jazykové příručky

Pro potřeby uživatelů jazyka jsou vhodné zejména tyto jazykové příručky:
– Mluvnice češtiny 1,2,3 (Academia, 1986 a 1987)
– Příruční mluvnice češtiny (nakl. Lidové noviny, 1995)
– Pravidla českého pravopisu (Academia, 1993), školní vydání (Pansofia, 1993)
– Výslovnost spisovné češtiny I,II (Academia, 1967 a 1978)
– Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Academia, 1994)
– Příruční slovník jazyka českého (Státní nakladatelství, 1935 – 1957)
– Slovník spisovného jazyka českého (Nakladatelství ČAV, 1960 – 1971)

Jazykověda

Jazykověda (lingvistika) – je věda, která zkoumá a popisuje jazyk, jeho strukturu a užívání.

Jazykovědné disciplíny:

• nauka o slovní zásobě (lexikologie) 
  • nauka o významu slov (sémantika) 
  • nauka o tvoření slov a stavbě slova (derivatologie)
    
• mluvnice (gramatika) 
  • nauka o zvukové stránce jazyka (fonetika, fonologie) 
  • nauka o grafické stránce jazyka (grafémika) 
  • tvarosloví (morfologie) – pojednává o slovních druzích, jejich tvarech apod.
  • skladba (syntax) – pojednává o stavbě vět a souvětí
    
• nauka o slohu (stylistika) – pojednává o typech slohových útvarů a postupů a o výběru vhodných jazykových prostředků (v projevech mluvených i psaných)