Líčení

Líčení se dá charakterizovat jako subjektivně zabarvený básnický popis. Autor využívá vhodných obrazných pojmenování, rozlišuje slohové rozvrstvení slovní zásoby, popisuje své city, pocity a nálady.

V líčení je vhodné používat básnických prostředků, jakými jsou např. obrazná vyjádření, metafory, personifikace, kontrasty, dynamická slovesa, básnické přívlastky a figury, jednočlenné věty jmenné, přirovnání…

Velmi účinným kompozičním postupem u líčení je střídání pohledů na celek i detail. Správné líčení zasahuje všechny čtenářovy smysly – čtenář si předmět nebo situaci vybavuje nejen zrakově, ale i sluchově, hmatově a často i čichově

Ukázka použití líčení:

Ráda bych vám přiblížila, jak krásně může na nějakém místě být. Pro toto líčení jsem si vybrala malebné místečko uprostřed Voděradských bučin, které se rozprostírají na poměrně rozsáhlém území mezi obcemi Struhařov a Jevany nedaleko Prahy. Toto místo je pro mě výjimečné i tím, že jsem zde prožila mnoho nezapomenutelných chvil během svého dětství.

K rybníčku se srubem vede mnoho klikatých lesních cestiček. Já mám nejraději štěrkovou pěšinku, která začíná u Struhařovského potůčku, který se line skrze údolí v lese. Když mě pěšinka dovede k hustému lesnímu porostu, odhrnu jej a uvidím  rybník, za kterým se na malém kopečku tyčí světle hnědý srub. Okamžitě na mě dýchne poklidná atmosféra s vůní dřeva a hub.

Voda v rybníce není sice průzračná, ale i přes to v ní žije mnoho vodních živočichů, hlavně ryb, které často mají chuť se podívat nad hladinu. Z vodní hladiny místy vykukují i bílé nebo žluté lekníny a také tři staré holé borovice, které mají už nejlepší léta za sebou. Nad vodou se prohání mnoho otravných komárů, kteří jsou jediným rušivým elementem tohoto hezkého prostředí.

U rybníčka si vždy ráda odpočinu na dřevěném molu, z něhož je úchvatný pohled nejen na již zmíněný rybník, ale i na lesy, jež ho obklopují. Z mola se dá po dřevěných schůdcích vystoupat k dřevěné chaloupce, která je jako z pohádky. Avšak klíč běžný kolemjdoucí nemá k dispozici. Před srubem se dá posedět u dřevěného stolečku s lavičkami a příjemným výhledem na Voděradské bučiny.

Jak jsem již zmínila toto místo má pro mě určité kouzlo. Nejde jen o prostředí, ale i zážitky, které se mi s tímto rybníčkem a srubem pojí. Chodíváme sem často na procházky z naší chaty v nedalekém Struhařově. Pobyt zde pro mě znamená i útěk od uspěchaného života a námahy spojené s Prahou. Určitě bych každému přála, aby našel tak krásné místo pro odpočinek jako mám já.

Autor: Veronika Trnková