Karel Hynek Mácha – Máj

Lyricko-epická báseň, nejčastěji u nás vydávaná, ilustrovaná, recitovaná i zhudebňovaná. Skladba má čtyři dějství, dvě intermezza a předzpěv, kterým autor vyšel vstříc požadavku národního poslání poezie. Velikost díla tkví však jinde. Motto Máje – Dalekáť cesta má! marné volání! – je výkřikem touhy lidského srdce po volnosti uprostřed nesvobody, výrazem pochyb o možnosti naplnit ideální představu života a lásky. Spletitý děj je nastíněn jen ve zkratce a v náznacích, jak tomu bývá u romantických byronských básnických povídek. 

1. zpěv působí na cit kontrastem. Okouzluje nás podmanivě melodické a barvité líčení májové přírody, která jako by celá ožívala láskou. I Jarmila čeká na svého Viléma. Marně. Zdrtí ji zpráva, že její milý, “strašný lesů pán”, bude nazítří zbaven života. Zabil Jarmilina svůdce, netuše, že smrtí trestá vlastního otce. Z hořkou ironií vrací básník v závěru vstupní milostný motiv: “Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!” 
2. zpěv přináší Vilémovi úvahy v noci před popravou. Působivý je vstupní symbol hvězdy, řítící se vesmírem odnikud nikam. Vězeň vzrušeně vzpomíná na dětství, kdy ho otec vyhnal z domova na cestu zločinu. Svedl i Vilémovu milenku. Jeho syn – vykonavatel spravedlivé msty – má být sťat! Ty myšlenky provází pocit křivdy a vzdoru. A co je za prahem smrti? Vilém nevěří ve věčné bytí. Čeká jen “prázdno pouhé”, “to smrtelný je mysli sen, toť, co se nic nazývá”. 
3. intermezzo: Příroda a sbor duchů čekají nešťastníkův návrat do lůna matky země. 

III. zpěv otvírá barvité líčení jezerní májové krajiny, připomene i velký básníkův talent výtvarný. A opět kontrast: rozkvetlá krása a rušné živo kolem a smutný vězeň, který “to vše nyní opustiti měl”. Vrcholný okamžik jeho loučení “se zemí krásnou, zemí milovanou” je tak jímavý, že verše zlidověly. 

1. intermezzo: Nářek Vilémových “druhů noční chvíle”, kteří ztratily svého vůdce. 

IV. zpěv: Do děje vstupuje sám básník. Navštíví místo dávné lidské tragédie a nad mstitelovou lebkou se svěřuje, že příjem Vilémův a Jarmilin je jen jinotajným vyjádřením životního pocitu Máchova: “… hrdliččin zve ku lásce hlas: ,Hynku!´ – ,Viléme!!´ – ,Jarmilo!!!´”