Koroze

KOROZE

Galvanické články nejsou člověku jen užitečné. Jejich vznik je v některých případech
nežádoucí, zejména tam, kde podporují korozi.

KOROZE probíhá na povrchu některých kovů za působení vzdušného kyslíku, vody a
dalších látek.

Vytváří se při ní vrstvička látek, které mění vlastnosti kovových materiálů.
Jsou-li kovy vystaveny působení ovzduší, dochází na jejich povrchu ke změnám.
Reagují se vzdušným kyslíkem a s kyselinami, které vznikají rozpouštěním vzdušných oxidů
a jsou ve vzduchu vždy obsazeny.
Těmito změnami se narušuje povrch kovů a předměty z nich vyrobené se více méně
znehodnocují.
Koroze způsobuje velmi vážné škody; odhaduje se, že vyspělé státy doplácejí na korozní
vlivy až 4% národního důchodu.

Pokud při korozi vzniká na povrchu kovu tenká souvislá vrstvička sloučeniny, která chrání
kov před další oxidací, nejsou škody tak velké.
Některé kovy se proti korozi brání samy.
Hliník rychle vytvoří na svém povrchu vrstvičku oxidu hlinitého Al2O3, která předmět
povlékne a zabraňuje přístupu všech látek ke kovu.
Podobně je tomu u mědi nebo zinku.
Drahé kovy – zlato, stříbro a platina – odolávají korozi úplně.

Nejvíce je korozí postihováno železo. Oxid železitý Fe2O3, který vzniká působením kyslíku
na železo, je částečně propustný pro vodu (zjednodušeně hydroxidu železitého), ochrannou
vrstvu nevytváří, a tak se železný předmět během krátkého času zcela znehodnotí.
Odhaduje se, že více než 10% železa používaného v průmyslu a technice se ročně
znehodnotí korozí.