Ekonomie

1.    Ekonomie jako věda

• •      Charakteristika (oikos = dům, zákon=nomos)
• –       Ekonomie = humanitní věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, usiluje o objasnění fungování hospodářského života, zkoumá výrobu statků, poskytování služeb a jejich využití mezi ekonomickými subjekty (tzn. domácnosti, firmy, stát)
• •      Předmět zkoumání:
• –       předmětem zkoumání je ekonomika, která bývá označována jako ekonomie v praxi
• –       jedná se o konkrétní výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směna a spotřeba
• –       ekonomika v sobě integruje pojmy hospodářství (světová ekonomika, ekonomika ČR), hospodaření (plánování, organizování, výroba, prodej), hospodárnost (hospodárné využití materiálu či energie)

Složky ekonomie

• a)    mikroekonomie (řecké mikros = malý): zkoumá chování malých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy a jejich hospodaření a rozhodování)
• b)   makroekonomie (makros = velký): zkoumá chování velkých ekonomických subjektů – stát => národní hospodářství souvislosti inflace, nezaměstnanosti, ekonomického růstu apod.)
• •       Přístupy k ekonomickému myšlení
• a)    pozitivní – analyzuje a popisuje skutečný stav ekonomiky
• b)   normativní – hodnotí stav ekonomiky a říká, jak by se měla vyvíjet a jaká by měla být
• •      Praktický význam ekonomie
• –       je podstatná pro řízení státní ekonomiky, vedení soukromých podniků, ale i pro život každého spotřebitele→
• –       vedení rodinného rozpočtu (půjčky, investice)
• –       perspektiva oborů při volbě zaměstnání, rizika vlastního podnikání
• –       porozumění ekonomické části volebních programu politických stran
• –       pochopeně daňového a ekonomického systému

2.    Hlavní ekonomické pojmy a otázky

• •      Potřeby, statky, služby, výrobní faktory
• –       ekonomie se snaží odhalit, jak se lidé rozhodují v otázkách uspokojení svých potřeb→ potřeba= pocit nedostatku/přebytku z něčeho
• –       lidé své potřeby uspokojují prostřednictvím:
• a)  statků → statky = předměty vhodné k uspokojení potřeb člověka (hmotné=auto, nehmotné= znalost jazyka; omezené= je nutné za ně zaplatit, neomezené=vzduch, mořská voda, sluneční svit)
• b) služeb → služba = činnost prováděná jedněmi lidmi pro uspokojení potřeb ostatních lidí (restaurace, zábava, ubytování)
• •      Hospodářský proces
• –       jedná se o proces počínající výrobou statku až po jeho spotřebu, rozdělujeme ho na několik fází:
• a)   výroba
• –       jen velmi málo statků nalezneme volně v přírodě, většina z nich je výsledkem výroby→ zdroje, které jsou využívány pro výrobu statků, nazýváme výrobní faktory – jsou jimi:
• –       půda = vzácný a omezený produkt přírody, odměnou za využití půdy je tzv. pozemková renta
• –       práce = lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje ve statky a za kterou náleží odměna ve formě mzdy
• –       kapitál = statky, které slouží k další výrobě (formy kapitálu jsou o peníze, zboží, stroje, budovy, cenné papíry)
• b)   rozdělování a přerozdělování
• –       rozdělováním získávají svůj podíl na výrobě její účastníci (zaměstnanci, podnikatelé) → část svého podílu odvádějí do veřejných rozpočtů ve formě daní, kde dojde k přerozdělení i ostatním členům společnosti, kteří se na výrobě nepodíleli →nezaměstnaní, ženy na mateřské
• c)    směna
• –       proces, ve kterém nabízející hledají kupce na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk
• místo směny se nazývá trh→ statky a služby se směňují za peníze
• d)    spotřeba
• –       je výsledkem konečného užití statků→ spotřebu členíme na konečnou (uspokojení potřeb jednotlivých lidí) a výrobní (uspokojení potřeb firem, které mohou dále vyrábět)
• •      Ekonomické sektory
• –       podle produkce statků a služeb rozlišujeme tzv. ekonomické sektory
• a)    primární →zisk a zpracování surovin (zemědělství, lesnictví, těžba)
• b)   sekundární →výroba hmotných statků, zpracovatelský průmysl (potravinářství, stavebnictví)
• c)    terciální→služby (doprava, cestovní ruch, bankovnictví) – pracuje v něm nejvíce lidí
• d)   kvartální→činnost ve vědě, výzkumu, školství (dříve součástí terciálního, dnes samostatný)

Tři základní ekonomické otázky:

• –       Co vyrábět? → Jaké statky a služby produkovat v podmínkách, které se mi nabízí?
• –       Jak vyrábět? → Jaké technické, organizační a zdrojové podmínky se mi nabízí?
• –       Pro koho vyrábět? → Kdo bude cílovým spotřebitelem? Bude jich dost?
• –       odpovědi na tyto otázky mohou být různé, podle nich pak dělíme základní ekonomické systémy:
• a)   tradiční (zvykový) = ekonomické chování je založeno na tradicích a zvycích, většina majetku je společného  → tento systém dnes využívají primitivní přírodní kmeny
• b)   příkazový (centrálně plánovaný)= o výrobních otázkách rozhodují striktně vládní orgány pomocí plánování, tento systém využívaly socialistické státy
• c)    tržní= ekonomika je regulována trhem, převládá soukromé vlastnictví, neexistují zásahy státu →raný kapitalismus 19. století
• d)   smíšený= tržní mechanismus je doplněn státními zásahy (např. stanovení mzdy, daní, sociálního pojištění), dnes se jedná o převažující systém v hospodářsky vyspělých zemích

3.    Ekonomické teorie

• –       ekonomické myšlení není jednotné, v historii se vyvinulo mnoho teorií, směrů, škol
• a)    antika:4. století př. n. l.
• –       název ekonomie je převzat od starořeckých myslitelů, ekonomie se nejdříve vyvíjela jako součást filozofie, nejvýznamnějším teoretikem této doby byl Aristoteles – dílo Etika Nikomachova→ za ideální považoval hospodářskou samostatnost domácnosti, které bylo dosaženo samostatným zemědělství
• b)   merkantilismus 15. st.
• –       měřítkem bohatství země je vlastnictví drahých kovů, stát (panovník) silně zasahuje do ekonomiky své země
• –       systém postavený na dovážení surovin a vyvážení výrobků, které se prodají za zlato (naopak to tento systém zakazoval) – tzn. vývoz neopracovaných surovin (zlata, stříbra) a dovoz hotových výrobků byl nepřípustný
• c)    klasická ekonomie 18. st.:
• –       s klasickou politickou ekonomií je spojován vznik ekonomie jako vědy
• –       zdroj bohatství viděla ve výrobě statků, které budou uspokojovat potřeby
• –       ekonomika se podle této teorie dokáže nejlépe regulovat sama, zásahy státu jsou nežádoucí →  hospodářský liberalismus
• –       představitel této teorie a zároveň člověk, který je považován za zakladatele ekonomie, je Adam Smith (své myšlenky zformulovat v knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“)
• –       vyslovil myšlenku o „neviditelné ruce trhu“ →  jedinci na trhu uspokojují své vlastní zájmy, ale nemohou uspět, dokud neuspokojí potřeby ostatních (tržní mechanismus se proto postará o blahobyt)
• –       citace z jeho knihy: „Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, ale je to jejich ohled na jejich vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nikdy jim nezdůrazňujeme naše potřeby, ale jejich výhody.“
• –       další představitelé: David Ricardo, John Stuart Mill, v ČR Václav Klaus, Miroslav Ševčík
• –       v polovině 19. století se na klasickou ekonomii reagují dva další směry
• d)   socialistický směr 2. pol. 19. st.
• –       představitel Karl Marx, který své ekonomické postoje zformuloval v díle „Kapitál“
• –       vytvořil teorii o nadhodnotě a vykořisťování = kapitalista si nechává velkou část hodnoty vytvořené dělníkem a tomu dává jen prostředky, které jsou nutné k přežití →   tak ho vykořisťuje, což je příčinou třídního boje
• –       podle vztahu k výrobním prostředkům rozlišoval dvě třídy  – proletariát (dělníci, nemají žádné výrobní prostředky) a kapitalisté (jsou majiteli výrobních prostředků)
• –        řešení vidí v odstranění soukromého vlastnictví a nastolení beztřídní společnosti
• e)    neoklasický směr 70. léta 19. st.
• –       přestavitel Alfred Marshall
• –       navazuje na klasickou ekonomii, její pozornost se přesouvá k chování malých ekonomických subjektů, a sice na zkoumání podmínek tržní rovnováhy, zkoumání vztahu poptávky, nabídky a ceny
• –       chování spotřebitelů je ovlivněno tzv. mezním užitkem = vyjadřuje, o kolik vzroste/klesne celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku
• –       zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek →   nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele a jeho celkový užitek menší význam
• f)    keynesiánství 30. léta 20. st.
• –       zakladatelem této teorie je John Keynes, který prosazoval státní zásahy (intervence) do tržní ekonomiky →
• trh sice reguluje ekonomiku, ale v určitých oblastech selhává (např. světová hospodářská krize 1929-33), a to může odstranit zásah státu
• –       své myšlenky zformuloval v knize „Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz“ (1936) →  po 2. světové válce keynesiánskou teorii přijala většina světových ekonomik
• g)   monetarismus 70. léta 20. st.
• –       další krizi, která přišla v 70. letech, ale keynenesiáni neuměli řešit (většina státních rozpočtů byla schodková, začala růst inflace) – v důsledku toho nastupuje monetarismus
• –       monetarismus navazuje na neoklasickou ekonomii a opět se přiklání k co nejmenším státním zásahům do fungování trhu (za nejdůležitější považují boj s inflací)
• –       nejvýraznějším představitelem je ekonom Milton Friedman
• h)   institucionální ekonomie – současnost
• –       v současné době se rozvíjí jak keynesiánské, tak i neoklasické teorie (obě mají řadu stoupenců)
• –       roste ale také význam tzv. institucionální ekonomie = zdůrazňuje vliv institucí na chování spotřebitelů
• –       instituce = jakékoliv omezení, které utváří ekonomické chování lidí (zvyky, kultura, náboženství, právní normy, občanská práva)