Jazykověda a její disciplíny

Jazykověda (lingvistika z lat. lingua – jazyk) – věda, která studuje, popisuje a zkoumá jazyky, vztahy mezi nimi, vykládá jejich pravidla, pravopis atp.

Obecná jazykověda – srovnává výsledky studií jednotlivých jazyků, zobecňuje poznatky a snaží se vyvodit obecné zákonitosti

za zakladatele moderní lingvistiky považován fr. jzykovědec Ferdinand de Sassure/sosýr/, jeho poznatky v přednáškách Kurs obecné lingvistiky

• počátek 20. stol.
• langue = jazyk, systém znaků, abychom mohli aplikovat parole

paradigma– různé tvary slova(beru, bereš, budou brát, brali…)

syntagma – různý význam slova v různých situacích(brát si něco na sebe, ryby berou, brát si někoho, brát mzdu, brát někomu něco…)

• parole = řeč, jeden bez druhého není možný
• jazykový znak – signifiant (ň) = označující, jak sděluji např. láhev – grafická podoba, zvuk lahve, obrázek…

– signifié (ň) = označovaný –  předmět láhev

• hlediska, z kterých lze jazyk studovat:   diachronní(zkoumání vývojově, obecně)

synchronní(zkoumání v konkrétních jazyk. situacích)

• bilateární zkoumání jazyka => ze dvou stránek
• struktuální škola – vyučování cizích jazyků funguje ve struktuře, naučení opakováním struktury(Mám ráda zmrzlinu, mám ráda čokoládu…)
• Pražský lingvistický kroužek PLK, pracovali se Sassurovou teorií

Jazykovědné disciplíny – zabývají se různými oblastmi jazykovědného systému

1. nauka o slovní zásobě – lexikologie, sémantika, etymologie, frazeologie(nauka o slovních spojeních), lexikografie(nauka o slovnících), onomastika(nauka o vlastních jménech)
2. nauka o tvoření slov – slovotvorba
3. nauka o zvukové stránce jazyka a pravopisu – fonetika(studium, potorování a popis hlásek), fonologie(zvukové jednotky jazyka z hlediska jejich funkce), ortofonie(popisuje správnou artikulaci hlásek), ortoepie(pravidla správné výslovnosti), ortografie(pravidla pravopisu), grafémika(písemná podoba jazyka)
4. mluvnice – gramatika – tvarosloví(morfologie, stavba slova, tvary, význam, funkce)
5. nauka o slohu – stylistika