Pletiva, Vegetativní orgány rostlin

Pletiva

soubory buněk stejného tvaru a stavby, přizpůsobené k plnění určité funkce

Podle způsobu vzniku:

Pravá
- vznikla dělením buněk na buňky dceřinné
- zůstávají navzájem spojené
- tvoří těla vyšších rostlin
Nepravá
- vznikla druhotným seskupením volných buněk
- např. plektenchym v plodnicích hub

Podle schopnosti dělení:

Dělivá
- zachovalá dělivá schopnost
Trvalá
- vznikají činností dělivých pletiv
- funkčně rozlišené buňky
- ztratily dělivou schopnost

Podle tvaru buněk a tloustnutí buněčných stěn:

Parenchym
- tvořeny živými buňkami
- neztloustlé buněčné stěny
- palisádový parenchym (v jednom směru protáhlé, vzájemně rovnoběžné buňky – např.:asimilační pletivo listu)
- mezenchym (kulovitý tvar, mezibuněčné prostory, v mladých rostlinách)
Prozenchym
- podélně protáhlé buňky
- šikmé přihrádky
- např.:v cévních svazcích
Kolenchym
- ztluštělé stěny v rozích buněk
- živé buňky
- v mladých rostoucích orgánech
- např.: řapíky listů
Sklerenchym
- sině ztluštělé stěny
- nemají živý obsah
- brzy odumírají a plní se vzduchem
- např. sklerenchymatická vlákna lnu, v plodech peckovin

Pletiva dělivá

umožňují růst rostlin
velké jádro, hodně cytoplasmy, vysoká intenzita látkové přeměny

Protomeristém
- původní dělivé pletivo
- jedna nebo několik buněk
Primární meristém
- vzniká z protomeristému
- ve vegetačních vrcholech kořenů a stonků, v růstových zónách listů
Sekundární meristém
- Kambium ( činností kambia vznikají druhotná vodivá pletiva = druhotné lýko a dřevo)
- Felogén ( činností felogenu vzniká druhotná kůra)
- vyskytuje se u druhotně tloustnoucích orgánů

Pletiva krycí

pokrývají povrch rostlinných orgánů, chrání před nepříznivými vlivy
zprostředkovávají výměnu látek mezi rostlinou a prostředím

Pokožka
- jedna vrstva buněk
- neobsahují chloroplasty
- na povrchu je kutikula
- chrání buňky
- nadzemních orgánů = epidermis
- kořene = rhizodermis
Chlupy (trichomony)
- vyrůstají z pokožkových buněk
- rozmanitý tvar, délka a hustota
- krycí:
- doplňují ochrannou funkci pokožky
- umožňují rozšiřování semen
- žlaznaté:
- slouží k vyměšování látek
- např. silic(máta)
- žahavé:
- po odlomení koncové části dojde k uvolnění pálivé tekutiny
- např. kopřiva
Průduchy
- v pokožkových pletivech nadzemní části rostlin
- regulace výměny plynů a odpařování vody
- ve všech mladých zelných částech rostlin
- na listech jsou průduchy na spodní straně, pouze u vodních rostlin na svrchní
Vodní skuliny
- mají stejnou stavbu jako průduch
- jejich prostřednictvím se vytlačuje přebytečná voda
Korek
- druhotné krycí pletivo, u většiny zdřevnatělých stonků
- nahrazuje pokožku
- tvořen odumřelými buňkami, nepropouštějí vodu ani plyny
- tepelný a mechanický izolátor
- někdy se odlupují a vzniká borka (kůra), nejsilnější u Dubu korkového

Pletiva vodivá

umožňují transport vody

Cévní svazek:

dřevní část
- přivádí roztoky minerálních látek z půdy kořeny a stonkem do listů = transpirační proud
- cévy, cévice (vyskytují se hlavně u jehličnanů a kapradin)
lýková část
- vede z listů asimiláty = produkty fotosyntézy = asimilační proud
- sítkovice (řada živých buněk, fungují jen jedno vegetační období)

Uzavřený cévní svazek:

druhotně netloustne

Otevřený cévní svazek:

může druhotně tloustnout činností kambia
tvoří se druhotné dřevo a druhotné lýko
na průřezu druhotně tloustnoucího stonku se rozdílnost letního a jarního dřeva projevuje letokruhy

Podle postavení lýka a dřeva rozeznáváme:

soustředné
- jedna část obklopuje druhou
- lýkostředné lýko je obklopeno dřevem ( jednoděložné r. )
- dřevostředné dřevo obklopeno lýkem ( kapradiny)
paprsčité
- oddělené dřevní a lýkové části

bočné
- jsou umístěny za sebou
- dřevo na vnější, lýko na vnitřní
dvoubočné
- dřevní část je mezi dvěma lýkovými

Pletiva základní

vyplňují prostor mezi krycími a vodivými pletivy

funkce asimilační
- velké množství chloroplastů
- fotosyntetická asimilace oxidu uhličitého
funkce vyměšovací
- vylučování nebo hromadění produktů metabolismu
funkce zpevňovací
- zajišťují pevnost a pružnost
- tvořeny kolenchymem a sklerenchymem
funkce zásobní
- ukládání zásobních látek (tuky, cukry, bílkoviny, voda)
- v kořenech, oddencích, hlízách…
funkce vodní
- hromadí se v nich voda (kaktusy)

Rostlinné orgány

VEGETATIVNÍ

zabezpečují život
kořen, stonek, list

Kořen – podzemní orgán

příjem vody, nenese listy
heterotrofní (nemá fotosyntetické barviva)
nemá kutikulu ani průduchy
nasávací, vodivá, mechanická, zásobní funkce
dužnaté = byliny
dřevnaté = keře, stromy

tvary kořene:

nitkovitý
válcovitý
vřetenovitý
řepovitý

kořenový systém:

soubor všech kořenů

allorhizii
- hlavní kořen a kořeny postranní
homorhizii
- hlavní kořen zaniká
- funkci přebírají kořeny adventivní

Podélný řez kořene:

absorpční
- kořen touto zónou přijímá živiny, zakládají se zde kořenové vlásky
prodlužovací
- oblast růstu kořene
dělivá
- část s nejvyšší koncentrací meristému

Příčný řez kořene:

kořenová pokožka – rhizodermis
primární kůra
pericykl – zakládají se zde postranní kořeny
cévní svazek
dřeň

Modifikace kořenů: :

zásobní kořeny: kořenové hlízy (vstavač) bulvy (řepa)
vzdušné kořeny umožňují přijímat vzdušnou vlhkost

příčepivé kořeny mají přichycovací funkci Př: břečťan
haustoria – kořeny parazitů a poloparazitů vysávají živiny z dřevních částí

hostitelské rostliny např.: jmelí

Stonek

nadzemní část rostliny
spojuje kořen a list
rozvádí i roztoky minerálních látek
místo styku stonku a listu = uzlina a mezi ní jsou články

Druhy stonků bylin -lodyha (olistěný bylinný stonek)

-stvol (bezlistý stonek)

-stéblo (dutý stonek, rozdělený kolénky)

Druhy stonků dřevin -strom

-keře

-polokeře

Modifikace stonků

oddenky -podzemní část stonku
oddenkové hlízy – lilek brambor

stonkové hlízy– vznikají ztloustnutím stonku (kedluben)
šlahouny– plazivé zakořeňující prýty (jahodník)
stonkové úponky– umožňují uchycení (vinná réva)
brachyblasty– zdřevnatělé (borovice)
kolce-trnité výběžky (trnka)

List

Stavba listu

– postranní orgán, vytváří se pouze na stonku

– základy jsou už v pupenu, ty se u dřevin vytvářejí již v předcházející vegetační sezóně

Funkce:

asimilační
transpirační odpařování vody
výměna plynů
fotosyntéza

Hlavní části listu:

ČEPEL

plochá část listu, může být jednoduchá nebo složená

ŘAPÍK

stopková část listu, která nese listovou čepel
pokud řapík chybí, jsou listy přisedlé
jsou v něm vodivá pletiva (transport l.) a mechanická pl. udržování polohy listu v době zvýšeného mechanického namáhání (déšť, vítr..)

Palisty

párové listy na bázi řapíku
mohou být trvalé, přirůstat k řapíku
někdy mohou být přeměněny v trny (akát)

Listy z hlediska postavení na stonku:

střídavé – listy uspořádány ve spirále (bříza)
vstřícné – v každé uzlině proti sobě dva listy (hluchavka)
přeslenité – z každé uzliny vyrůstají nejméně 3 listy (vraní oko)

Podle tvaru čepele:

jednoduché

celistvé (s nečleněnou čepelí)
dělené (čepel členěná různě hlubokými zářezy)

složené
- čepel rozdělená na samostatné části (lístky)

zpeřené – dvojice lístků vyrůstají naproti sobě

-lichozpeřené, sudozpeřené

dlanitě složené – lístky vyrůstají z vrcholu řapíku

-listy trojčetné, pětičetné, sedmičetné, mnohočetné

Příčný řez:

pokožka
- na svrchní i spodní straně listu, pokryta kutikulou
mezofyl – mezi spodní a svrchní pokožkou

palisádový parenchym
- pod svrchní pokožkou listu, hodně chloroplastů
houbový parenchym
- menší množství chloroplastů

cévní svazky
- vodivá fce, zpevňují list
- žilnatina = uspořádání cévních svazků v listové čepeli

souběžná, zpeřená, dlanitá, rovnoběžná

Modifikace listů

trny
- trnité výběžky, ochranná fce (trnovník akát)
listové úponky
- umožňují přichycení (hrách)
cibule
- zdužnatělé listy
- slouží k hromadění látek a vegetativnímu rozmnožování (cibule kuchyňská)

Listy mohou sloužit jako:

- potrava člověka (špenát, salát, kapusta)
- léčivo (máta)
- koření (vavřín – bobkový list, majoránka)
- pochutina (čajovník)
- surovina pro průmysl (tabák)
- krmivo pro zvířata (pícniny)

Pletiva, Vegetativní orgány rostlin