Velká Morava
12. 7. 2021 2021-07-12 14:26Velká Morava
Velká Morava
Velká Morava
Slovanské obyvatelstvo se na našem území usazovalo od 6. století, jednotlivé kmeny ale žily
odděleně. K přechodnému sjednocení Slovanů došlo v 7. století, kdy se pod vedením Sáma
Slované spojili, aby se mohli účinněji bránit proti nepříteli. Nejednalo se zatím o státní útvar
a po Sámově smrti se Slované znovu rozdělili.
Prvním skutečným státem na našem území se stala až Velká Morava, která vznikla po
sjednocení moravského a nitranského knížectví. Moravský kníže Mojmír vyhnal svého
nitranského protivníka Pribinu (asi v roce 835) a v 9. století tak vznikl stát, jehož existence
skončila na počátku 10. století. Velkomoravská říše se rozpadla pod náporem maďarských
kmenů v roce 906.
Během téměř stoleté existence Velké Moravy se na knížecím stolci vystřídali čtyři členové
vládnoucí dynastie Mojmírovců. Zakladatelem dynastie byl Mojmír I., který zvítězil nad
Pribinou a sjednotil moravské a nitranské knížectví.
Jeho nástupcem se stal Rastislav. Na Velkou Moravu ze západu pronikalo křesťanské učení
a východofrančtí kněží, kteří na Moravě nové vyznání hlásali, připravovali půdu pro podřízení
našeho území východofrancké církevní správě. Velkomoravský kníže chtěl závislosti na
sousední silné říši zabránit, ale současně měl zájem o podporu křesťanského učení. Proto
vypravil poselstvo k byzantskému císaři Michalovi III. s žádostí o vyslání kněze, který by na
Velké Moravě šířil křesťanství v jazyce srozumitelném pro slovanské obyvatelstvo.
Byzantský císař Rastislavově žádosti vyhověl a pověřil dva bratry pocházející ze Soluně, aby
se na Velkou Moravu vypravili. Bratři Konstantin a Metoděj dorazili na Moravu v roce 863.
Bylo nutné přeložit náboženské texty z latiny a zapsat je ve slovanském jazyce. Konstantin
vytvořil písmo hlaholici a jako spisovného jazyka použili bratři řeč Slovanů z kraje, odkud
pocházeli. Tomuto jazyku říkáme staroslověnština. Bohoslužbu ve slovanském jazyce museli
bratři před papežem v Římě obhájit. Při pobytu v Římě Konstantin onemocněl a brzy nato
zemřel, před smrtí vstoupil do řádu a přijal řeholní jméno Cyril. Metoděj byl papežem
vysvěcen na arcibiskupa.
Velké mocenské ambice měl Rastislavův synovec Svatopluk. Nejprve se spojil s Franky a vydal jim svého strýce, kterého Frankové oslepili a uvěznili. Proti Frankům se ale na Moravě zvedl odpor, Svatopluk se ke vzbouřeným Moravanům přidal a roce 871 se stal v pořadí třetím velkomoravským knížetem. Velkomoravské území se pod jeho vládou značně rozšířilo a zesílil rovněž náboženský vliv západních kněží. Po Metodějově smrti dokonce Svatopluk přikázal vyhnat jeho žáky ze země.
Podle Beneš Z., Petráň J.: České dějiny I.
Metodějovi pokračovatelé potom našli útočiště v Bulharsku.
Posledním velkomoravským knížetem se po Svatoplukově smrti stal Mojmír II., ten ale
nedokázal udržet jednotu velké říše a ta se po nájezdech Maďarů nakonec v roce 906
rozpadla. Těžiště dalšího vývoje se z Velké Moravy posunulo více na západ – do Čech, kde se
začali prosazovat Přemyslovci.
Na kulturní a hospodářskou vyspělost Velké Moravy usuzujeme podle archeologických
nálezů, literárních a písemných záznamů. Evangelia měli Konstantin a Metoděj přeložena do
staroslověnštiny již před svým příchodem na Moravu, překlad evangelií byl na Moravě
doplněn o veršovaný Proglas. Ve staroslověnštině jsou sepsány i životopisy obou věrozvěstů –
Život Konstantinův a Život Metodějův (Oběma životopisům se také někdy souhrnně říká
moravsko-panonské legendy). Právní zásady byly zformulovány v prvním právním předpisu
na našem území – Zákon sudnyj ljudem.
S šířením křesťanství je spojeno také stavitelství – bohoslužby probíhaly v kostelích, které se již stavěly z kamene. V jednom z důležitých center Velké Moravy – Mikulčicích byly například odkryty zbytky jedenácti kostelů. Mezi nimi je 35 metrů dlouhá a 9 metrů široká trojlodní bazilika, která je největší velkomoravskou církevní stavbou (na obr.). Další významná hradiště: Staré Město, Pohansko, Nitra nebo Bratislava.
O zručnosti kovotepců a dalších řemeslníků svědčí množství drobných kulovitých knoflíků,
tzv. gombíků, které byly zdobeny granulací, řemeslně precizně zpracované náušnice, prsteny,
ozdobné závěsky, zdobené meče, součásti jezdecké výbavy nebo tepané kovové konce
kožených pásků, tzv. nákončí.
