Velká řecká kolonizace

Velká řecká kolonizace

Od 8. století do 6. století př. n. l. obyvatelé vznikajících městských států na pevnině Řecka
zakládali osady i v jižní Itálii a na Sicílii, později také v oblastech na východ od Řecka.

Nejdůležitější příčinou osídlování nových území byl rostoucí počet obyvatel a s tím
související nedostatek úrodné půdy v Řecku. Hrozil nedostatek potravin a chudnutí
obyvatelstva. Řekové tedy opouštěli své rodné osady a po moři se vydávali hledat nové
oblasti vhodné k obdělávání půdy.

Již dříve bylo Řeky osídlováno pobřeží Malé Asie, během velké řecké kolonizace pronikali
Řekové i do vzdálenějších oblastí, například na pobřeží Černého moře, na sever Afriky, na
pobřeží dnešní jižní Francie nebo na východní pobřeží dnešního Španělska.

Nově vzniklé osady sice byly samostatné a na původních řeckých osadách nebyly závislé, ale
přesto s nimi dále udržovaly čilé kontakty. Nová i původní řecká území spolu obchodovala,
z kolonií přicházelo do Řecka levnější obilí, Řekové v původních i nově osídlených oblastech
si společně připomínali různé náboženské svátky a slavnosti. Všude Řekové vyznávali stejné
bohy a stavěli jim chrámy podle stejného architektonického modelu.Řekové se díky moři dostávali do kontaktu také s dalšími národy a jejich kulturou. Tak byli
ovlivněni Foiníčany, od nichž přejali jejich písmo, které si potom přizpůsobili do své abecedy.
Naopak Řekové šířili svoji kulturu do celého Středozemí.

Osady založené Řeky během velké řecké kolonizace v 8. – 6. století.
Podle Stevenson, J: Dějiny Evropy. Praha 2002.