Rozvoj průmyslové společnosti

Rozvoj průmyslové společnosti

Po revoluční vlně v letech 1848 – 1849 zůstaly nevyřešeny problémy, které se objevovaly
v souvislosti s hospodářským rozvojem, měnícím se složením společnosti, postupným
přesunem obyvatelstva do měst a změnami v organizování hospodářské výroby.

V hospodářsky vyspělých zemích Evropy a v USA se prosazovalo ničím neomezené
svobodné podnikání jednotlivců, na trhu se uplatňovala konkurence podnikatelů – mluvíme o
kapitalismu volné soutěže. V Rakousku např. platil od roku 1859 živnostenský řád, který
umožňoval všem, kteří zaplatili předepsanou daň, věnovat se jakékoli výrobní činnosti. Pouze
u oborů, kde to vyžadoval veřejný zájem (stavitelství, výroba zbraní apod.) byly požadovány
odborné zkoušky. Ostatní podnikání bylo ponecháno bez omezení – každý mohl vyrábět, co
chtěl a za jakou cenu chtěl, jeho podnikatelské schopnosti měl prověřit až trh.
Dynamicky se rozvíjelo strojírenství, rostla poptávka po železe, začala se z něho vyrábět ocel.
Tradiční velmocí v uhelné a železářské oblasti byla Velká Británie, německé státy v Porúří,
Belgie nebo Francie.
Od čtyřicátých do osmdesátých let 19. století byla v Evropě vybudována hustá železniční síť,
doprava zboží se zrychlila, zlevnila a zvýšil se její celkový objem a bezpečnost. V Rakousku
byla otevřena první železnice v roce 1837, trať vedla z Vídně do Polska, v roce 1845 byla
vybudována odbočka do Prahy.

V lodní dopravě se využívalo zdokonalené paroplavby, prokopávaly se průplavy (1869 –
Suezský průplav), použitím asfaltu se zvýšila kvalita silnic, nové poznatky a stroje se
uplatňovaly v zemědělské výrobě. Zvyšovala se produkce potravin.

Bylo nutné změny zavést i do organizace práce, podnikatelé zaváděli do továren nové stroje,
omezovala se nekvalifikovaná práce, zkracovala pracovní doba. Ve druhé polovině 19. století
se objevovaly první krize z nadvýroby. Princip takové krize spočíval v množství zboží, které
se hromadilo v obchodech, lidé si je nekupovali, snižovala se tedy jeho výroba a docházelo
k propouštění ve výrobních podnicích. Tím se zvýšil počet lidí, kteří si zboží nekupoval a
kruh se tím uzavíral. Ekonomiky jednotlivých států byly propojeny, každá krize se tak šířila i
do dalších zemí, vznikla kapitalistická soustava.

Pokrok v ekonomice ovlivnil i kulturní život lidí. Ti měli možnost se vzájemně poznávat,
šířily se informace o nových objevech, zvyšoval se zájem o tisk, novinky se předváděly na
výstavách. První světová průmyslová výstava v Londýně se konala již v roce 1851.
V architektuře se uplatňují nové materiály, často jsou využívány kovové konstrukce pro velké
průmyslové stavby, železniční mosty, tovární haly, veletržní paláce apod. Pro zmíněnou
průmyslovou výstavu byl v londýnském Hyde Parku na 70 tisících metrech čtverečních
vybudován palác ze železa a skla. Změnami procházela architektura velkých měst – bouraly
se středověké hradby, rozšiřovaly ulice, stavěly veřejné stavby (radnice, muzea, divadla).
Změny v životě lidí se musely zákonitě odrazit i v umění. Umělci si všímali rozporu mezi
bohatstvím jedněch a rostoucí bídou druhých a tento rozpor zachycovali ve svých dílech
pravdivě – rozvíjel se kritický realismus.