Nástup nacismu v Evropě
8. 7. 2021 2021-07-08 15:21Nástup nacismu v Evropě
Nástup nacismu v Evropě
Nástup nacismu v Německu
Následky první světové války, rozvrácené hospodářství a celkový neklid ve společnosti dal
příležitost vzniknout novým hnutím, která podporovala tvrdou vládu jedné strany a nesnesla
žádnou formu opozice. Ideálem pro tato hnutí byla diktatura, likvidace všech nepřátel a téměř
zbožštění jednoho vůdce strany. K těmto hnutím patřil komunismus, fašismus a nacismus.
Komunismus byl posílený vítězstvím bolševiků v Rusku v revoluci roku 1917, fašismus zase
získával své přívržence nejdříve v Itálii, kde roku 1922 vůdce fašistů Benito Mussolini
převzal moc ve státě. V Německu se po vzoru Mussoliniho fašistické strany postupně
formovala podobně smýšlející strana národně socialistická (nacistická). Nacisté vedeni
Hitlerem převzali moc v Německu po volbách v roce 1933.
Počátek úspěchu Hitlerových přívrženců musíme hledat brzy po první světové válce. Německo jako poražená země muselo přijmout tvrdé podmínky porážky, přišlo o území, snížil se stav německé armády, v Porýní bylo vytvořeno demilitarizované pásmo, Německo muselo platit vysoké válečné reparace (náhrada válečných škod). Stav poválečného německého hospodářství, zatížení válečnými náhradami a vysoká míra inflace vedly německou společnost do chaosu. Protože Německo nebylo schopno platit válečné reparace ve stanovené výši, Francouzi v roce 1923 náhradou obsadili průmyslové Porúří. V této situaci se na jihu Německa formovala strana po vzoru italských fašistů, která se v roce 1923 pokusila napodobit Mussoliniho a převzít moc ve státě. Pokus o puč (tzv. pivní puč) se nezdařil, jeho aktéři byli zatčeni a odsouzeni k vězení. Právě při vězeňském
pobytu napsal Adolf Hitler za pomoci Rudolfa Hesse knihu Mein Kampf, ve které se netajil tím, že musí zlikvidovat opozici, versailleský systém, odstranit všechny nečisté rasy a z Německa znovu udělat silný vojenský stát.
Situaci v Evropě zkomplikovala hospodářská krize na konci dvacátých let, jejíž důsledky zejména na německou ekonomiku dopadly velmi tvrdě. Půjčky, které byly Německu poskytnuty, byly zastaveny a německé hospodářství se zhroutilo. Dramaticky vzrostla nezaměstnanost, o práci přišlo téměř šest miliónů lidí. Němci mnohem více začali naslouchat názorům nacistů, kteří nabízeli řešení a obnovení pořádku v zemi. Hitler dokázal využít všechny možnosti propagandy, ovlivňoval mínění veřejnosti prostřednictvím plakátů, veřejných manifestací a mítinků, využíval i film. V roce 1932 byla jeho strana největší v parlamentu, ale zatím jí nestačil počet hlasů k prosazení názorů proti ostatním politickým stranám. Situace se změnila o rok později, kdy se Hitler stal kancléřem (ministerským předsedou). Okamžitě začal likvidovat své politické odpůrce. Ze zapálení německého parlamentu (Reichstag – na obr.) obvinil komunisty a záminku použil k likvidaci celé strany.
Od roku 1933 Hitlerovi nic nebránilo v uskutečnění plánu na vytvoření tzv. třetí říše. Všechny
politické strany (kromě nacistické) byly rozpuštěny, političtí odpůrci byli posíláni do
koncentračních táborů, Židé byli zbaveni téměř všech práv. (na obr. protižidovská hesla)
Hitler zlikvidoval i opozici uvnitř své vlastní strany – v roce 1934 v tzv. noci dlouhých nožů
zakročil proti jednotkám SA (vojenské jednotky nacistické strany, jejichž členové nosili
hnědé košile), protože se mu nelíbilo, že se odmítají zcela podřídit velení führera.
Aby obnovil německou ekonomiku, začal Hitler budovat systém silnic a dálnic, na jejichž
stavbách nabídl Němcům dostatek pracovních příležitostí. Znovu začal posilovat německou
armádu, podporoval zbrojní průmysl. Západní velmoci sledovaly vývoj v Německu
s obavami, ale netroufly si zakročit, aby nedošlo k nové válce. Hitler si byl váhání Anglie
a Francie vědom a rozhodl se pro riskantní krok – porušil mezinárodní dohody a v roce 1936
vojensky obsadil demilitarizované pásmo v Porýní. Proti porušení dohod Francie ani Anglie
nepodnikly žádné kroky a to Hitlera velmi posílilo.
Německo se otevřeně připravovalo na válku, která měla křivdy napáchané na německém
národě napravit. Podporou španělského fašistického diktátora Franca ve španělské občanské
válce si mohli Němci otestovat strategii a novou vojenskou techniku.
Smířlivá politika západních velmocí (tzv. politika appeasementu) jenom nahrávala Hitlerovu zvyšujícímu se sebevědomí, a proto své územní požadavky dále zvyšoval – v roce 1938 zabral Rakousko a po konferenci v Mnichově v září 1938 obsadil také pohraniční oblasti
Československa. 15. března 1939 jeho vojáci zabrali zbytek území Čech a Moravy a na našem území byl vytvořen protektorát. (na obr. Hitler a Mussolini v Mnichově 1938)
Evropě se blížila k další válce, která vypukla 1. 9. 1939.
