Skupinová struktura společnosti

Skupinová struktura společnosti

– sociální útvary

– skupina, znaky skupiny, druhy skupin

– rodina, krize rodiny

– instituce, organizace, byrokracie

– sociální stratifikace, sociální mobilita

Sociální útvary

– člověk je součástí mnoha společenských útvarů

– komunita, populace, veřejnost, obyvatelstvo, minorita, majorita,…

Sociální útvary:

1) sociální kategorie(spojení lidí jedním shodným znakem)

2) sociální agregát(jedinci mají prostorové spojení a 1 shodný znak)

3) zvláštním druhem sociálního agregátu je dav

-Gustav Le Bonn studoval davy(„Duše davů“), dav rozdělil na:

1. a) heterogenní(anonymní, neanonymní)
2. b) homogenní(sekty, kasty, třídy)

– v anonymním davu převládají primitivní instinkty, ztráta vlastní identity, emoce převažují nad realitou, ztráta sebekontroly a morálky, žádné sankce

– Davisovo dělení davu:

1. a) davy plánované – mají společné místo a společný zájem (posluchačstvo, povolená demonstrace) b) davy neplánované – mají společné místo a zájem(divácké davy-autohavárie,čumilové;panické davy-požár,vytvoření na základě neadekvátního podnětu;obtěžující-fronty,návaly)
2. c) davy nezákonné – musí být nezákonné od samého počátku (aktivní expresivní-nepovolené demonstrace,loupení,lynč;nemorální-orgie,toxikomani)

Skupina, znaky skupiny, druhy skupin

Skupina = seskupení lidí, kteří mají vědomí sounáležitosti

– začíná se o ní mluvit až ve 2.pol. 19.stol., do té doby se uznávalo třídění na stavy

– skupinová společnost je postavena proti stavovské společnosti

– je typická pro moderní občanskou společnost

– žádoucí je pluralita skupin(množství)

Znaky skupiny:

1) interakce(v každé skupině velké množství)

2) společné cíle(dlouhodobé i dočasné)

3) vědomí příslušnosti ke skupině

4) určitá organizovanost skupiny

5) společné hodnoty

6) společné normy a disciplína

Vliv skupiny

– každá skupina vede k tzv. menšímu nebo většímu skupinovému konformismu(to znamená, že přizpůsobujeme své názory většině ve skupině), jedině silnější osobnosti se dovedou vzpříčit vlivu skupiny

– každá skupina si samovolně utváří svého vůdce

– každá skupina má své normy za jejichž porušení uděluje sankce

Druhy skupin:

1. a) malé
2. b) velké
3. a) formální – jsou organizované, mají řád(vojna, škola, třída)
4. b) neformální – parta na diskotéce

1. a) členské – skupina, ve které jsem členem
2. b) referenční – nejsem členem, ale aspiruji na členství(chci být)
3. a) primární – rodina
4. b) sekundární – ostatní skupiny

– znaky primární skupiny:

1. a) malá skupina, členové se znají, intimní vztahy,
2. b) dlouhodobé trvání, motivem členství je uspokojení,
3. c) členové se angažují celou osobností(bytostí)

– znaky sekundární skupiny:

1. a) asociace – politické strany; etnické
2. b) skupiny(národ), třídy(dělníci, zemědělci, inteligence

Rodina, krize rodiny

= skupina jedinců, mezi nimiž existují příbuzenské a citové vazby

– je původní a nejdůležitější sociální skupinou

– rodina je ekonomickou jednotkou, spojuje ji společně užívaný majetek

– je to primární skupina, která má nezastupitelnou úlohu v socializaci člověka

– rodina je jeden z klíčových subsystémů společnosti

Funkce rodiny:

1) biologicko-reprodukční – zajišťuje potomstvo a uspokojuje sexuální potřeby

2) ekonomická funkce – společné hospodaření, dělba práce

3) socializačně-výchovná funkce

– dochází ke kulturnímu přenosu, předávají se tradice, zvyky, hodnoty

1. a) osvojování si jazyka
2. b) vybavuje člověka určitým sociálním statusem – příslušností určité vrstvě nebo etnické skupině
3. c) provází člověka celý život i když se jedinec stává nezávislým a zakládá vlastní rodinu

4) funkce emocionální – uspokojení citových potřeb člověka, vědomí jistoty a uznání a vzájemné pomoci

Krize rodiny

– projevuje se především velkou rozvodovostí manželství = vznik mnoha neúplných rodin

– důvody:

1) nevěra

2) mládí novomanželů

3) materiální obtíže – problémy s bytem, menší příjmy

4) vysoká nezaměstnanost žen – mnohá manželství jsou dvoukariérová

5) naivní očekávání, že frustrované potřeby kompenzuje rodina – neúspěch v práci nebo složitost a náročnost moderní společnosti, moc svobody

Instituce, organizace, byrokracie

Instituce

= sociální útvary se zvláštním postavením, nemusí jít přímo o seskupení lidí

– instituce jsou racionálně zdůvodňovány, nejde o tradiční nebo afektivní typy sociálního jednání

– charakteristika:

1) organizující a řídící složky společenského systému(školství)

2) tvoří jádro nebo osu dané kultury a zajišťují její přežití a reprodukci

3) přispívá k integraci a stabilizaci společnosti

4) zachovávají systém a řád

– nejvýznamnější instituce: manželství, rodina, soukromé vlastnictví, stát

– podle funkcionálního pojetí jsou také významné instituce, které mají významnou roli při zachování řádu soudy, policie, armáda, církev

Organizace

= oproti institucím jsou organizace konkrétní útvary, někdy velmi rozsáhlé

– charakteristika:

1) mají charakter členství

2) jsou orientovány na dosahování cíle

3) existuje v nich řídící centrum(pozice v řídícím centru prestižní)

4) mohou vytvářet velmi složité struktury

5) budují svou vlastní identitu nebo image(zdůrazňují určité hodnoty, tradice, zakladatele, nebo slavné členy)

6) jsou zde významné mocenské vztahy:

1. a) násilí(teroristické org.)
2. b) přísná, ale legitimní pravidla(armáda)

– správu organizací uskutečňuje určitá skupina lidí, které říkáme byrokracie

Byrokracie

– M.Weber ji chápal jako ideální, moderní, racionální správu společnosti, přičemž zdůrazňoval výhody(rozdělení kompetencí, odvolatelnost úředníků, neosobní pravidla)

– Karl Merton, americký sociolog, ji kritizoval:

1) jako nefunkční(obrací se proti původnímu účelu)

2) jako časem ztrácející pružnost a věcnost

3) jako „trénovanou neschopnost“

– M.Crozier, fr. sociolog, v 60.letech už píše o byrokracií „zablokované“ společnosti, což znamená, že byrokracie se chová ochranářsky(hájí svou moc), úředníci mezi sebou bojují o prestiž, peníze a moc, úředníci se stávají „rafinovanými“ hráči

– bez byrokratického řízení se žádná organizace neobejde, měla by usilovat o vyvážení mezi rutinou a inovací

Sociální stratifikace, sociální mobilita

Sociální stratifikace = sociální rozvrstvení, tedy různé typy strukturování společnosti

– jejím základem je nerovnost, která může být vymezena různými kritérii(pohlaví, věk, vzdělání, příjem, náboženství, národnost, soc, a ekonom. postaveni)

– vertikální – nerovné rozdělení dané např. ekonomickým kapitálem

– horizontální – rozdělení dané např. místem bydliště

60. léta 20.stol. – Gerhard Lenski – stratifikace moderní spol. je složena ze 3 dimenzí:
61. a) majetek, bohatství měřené velikostí příjmu
62. b) vzdělání, sociální status měřený jako výkon určitého povolání
63. c) moc, schopnost ovládat, ovlivňovat jednání druhých

Typy stratifikačních systémů:

– otrokářský – najdeme v něm i svobodné nevolníky

– kastovní – najdeme v něm kasty, do nichž se člověk rodí a které jsou neprostupné (nelze přecházet z jedné do druhé)

– stavovský – najdeme v něm stavy, ale také právo, které reguluje společenský život; stavy jsou více prostupné než kasty, tento systém charakterizuje nerovnost v tradiční společnosti

– třídní – najdeme v něm třídy vymezené vlastnictvím výrobních prostředků(Marx) nebo postavením na trhu práce(Weber), třídy jsou prostupné, hovoříme o vzestupné nebo sestupné mobilitě; je charakteristický pro moderní společnosti

Sociální mobilita = přesun z jedné vrstvy do jiné, ukazuje na otevřenost nebo uzavřenost společnosti

– vertikální mobilita:

1. a) vzestupná
2. b) sestupná

– horizontální mobilita – přemisťování v území, profesní kariéře

– soc. mobilita intergenerační – mezi generacemi(kdo má lepší postavení, my nebo rodiče)

– soc. mobilita intragenerační

– sociální vrstva – skupina lidí odlišující se podle socioekonomického postavení, rozsahu moci a životního stylu

1. a) vyšší vrstva(elita) – aristokraté
2. b) vyšší střední vrstva – odborníci
3. c) nižší střední vrstva
4. d) vyšší dělnická vrstva
5. e) nižší dělnická vrstva
6. f) underclass