07. Hospodářské a společenské změny na počátku vrcholného středověku

Změny na počátku vrcholného středověku (11. století)

1. Hospodářství

• Agrární revoluce = zdokonalení nástrojů potřebných v zemědělství
  • Největším vynálezem té doby byl pluh, půdu obdělával rychleji a kvalitněji
  • Byl vynalezen chomout pro koně, umožnil koni využít více tažné síly
  • S tím souvisí, že se začaly používat podkovy, což koním umožnilo lepší pohyb v terénu
  • Byl zaveden trojpolní systém místo dvojpolního, takže se obdělávaly 2/3 půdy
• Vliv lepšího klimatu a záměrná orientace na určité odvětví (Flandry, VB – ovce, vepři)
• Nové plodiny – pšenice, proso, oves, luštěny, hrách
• Začaly se rozšiřovat osevní plochy a tím začal i proces kolonizace = osidlování dosud neosídlených okrajově či výše položených míst
  • 2 typy kolonizace:
    • Vnitřní – kolonizaci prováděli obyvatelé státu
    • Vnější – půda ve státě byla osidlována jiným národem, např. Němci v Čechách; cizinci zváni na žádost panovníka
  • Výhody pro nové osadníky
    • Po určitou dobu nemuseli noví osadníci platit daně (v Čechách to prý bylo 28 let), nazývalo se to systém lhot
    • Právo emfyteuze (německé právo) – nový osadník si mohl půdu zakoupit do dědičného užívání v mužské linii, vlastníkem půdy byl stále feudál, ale nemohl poddaného ze zakoupené půdy vyhnat. Osadník mohl půdu využívat, dokud se v rodině rodili muži, pokud ne, tak půda byla vrácena feudálovy
  • V důsledku všech změn došlo ke zvýšení zemědělské produkce a k oddělení řemesla od zemědělství  společenská dělba práce

2. Vznik měst

• Byl to důsledek společenské dělby práce
• Města vznikala na místech blízko k surovinám potřebným k řemeslům a k místům odbytu (křižovatky cest, podhradí feudálních sídel, řemeslnické osady, brody řek)
• Města byla střediska řemesel a obchodu nebo byla města úmyslně zakládaná tam, kde předtím nic nebylo „na zeleném drnu“
• První města byla zakládána v  století v blízkosti středomoří
• Ostatní až ve a 13. století
• Hodně měst mělo zemědělský charakter – většina obyvatel měla za městem ještě pole, kde se pěstovaly plodiny a ve městech se choval dobytek a domácí zvířata, což vedlo ke špatným hygienickým podmínkám a náchylnosti k nemocem
• Založení města realizoval lokátor, ten musel zajistit vše, co bylo pro město potřebné
  • Musel najít místo
  • Musel udělat urbanistický plán
  • Musel sehnat finanční prostředky
  • Musel zajistit výstavbu
  • Musel sehnat obyvatelstvo
  • Jeho odměnou byla zpravidla účast ve správě města
• Rozdělení měst
  • Královská – půda patřila panovníkovi (Plzeň, Brno, České Budějovice)
  • Poddanská – půda patřila šlechtě nebo církvi (Pardubice, Telč, Roudnice nad Labem)
  • Horní – oblasti, kde se těžilo, také patřilo panovníkovi (Příbram, Jihlava, Kutná Hora)
    • Urbura = právo panovníka na vlastnictví veškerých drahých kovů a ražbu mincí ve státě
  • Věnná – královna dostala město věnem (Dvůr Králové, Hradec Králové, Mělník)
• Rozvoj měst zajišťovala městská práva a privilegia
  • Hospodářská
    • Právo tržní – město mělo právo konat trhy (časové omezení podle významu města, např. Praha mohla trhy pořádat denně); časem se ustálil zvyk obchodovat s určitým zbožím na jednom místě (ovocná trh, uhelný trh, dobytčí trh – Karlák, koňský trh – Václavák)
    • Právo mílové – v určitém okruhu se nesmělo prosazovat řemeslo, které bylo dominantní pro město
    • Právo várečné – město mělo právo vařit a prodávat pivo
    • Právo nucených cest a nucených skladů – měli ho jen významná města
      • Cizí obchodníci museli odbočit do měst, kde toto právo bylo
      • Obchodník musel zaplatit clo a zůstat 2-3 dny a nabízet své zboží
      • Ungelt = poplatek za skladování zboží zahraničních kupců
    • Politická
      • Právo na hradby – uděloval ho panovník
      • Právo hrdelní, právo soudní včetně trestu smrti
        • Smolné knihy – zápisy o popravách a trestech
      • Právo samosprávy – feudál nebo panovník si chtěl založit město, tak si najal lokátora, ten měl najít správné místo a musel mí dost peněz. Náklady na založení se mu pak vrátily a stal se rychtářem, nejvyšším představitelem města
    • Díky rozkvětu města časem zbohatla část obchodníků a řemeslníků a vytvořili vrstvu nejbohatších (=patriciát) a chtěli mít podíl na řízení města  konflikt mezi patriciátem a rychtářem
    • Patriciát vytvořil vlastní zastupitelský orgán – 12 konšelů v čele s purkmistrem (ve funkci purkmistra se střídali konšelé)
    • V čele města nakonec stálo 12 konšelů a rychtář jim byl podřízený a měl na starosti pořádek ve městě
    • Ve městech začaly vznikat radnice, místo pro zasedání konšelů

3. Přechod z naturálního k peněžnímu hospodářství

• Zboží se začalo prodávat za peníze

4. Společenské změny

• Vznikala stavovsky rozdělená společnost na tři vrstvy
  • Šlechta
    • Získávala majetek dědičně
    • Dělila se na vyšší (pánové) a nižší (rytíři, vladykové a zemani) šlechtu – měřítkem bylo množství pozemkového majetku
    • Šlechta měla vlastní politické cíle, měli spory s panovníkem – panovník chtěl absolutní monarchii, ale šlechta chtěla stavovskou monarchii (šlechta by rozhodovala, ale v čele by byl panovník)
  • Duchovenstvo – církev
    • Měla hodně majetku a dobré hospodářství a proto tolik bohatla
    • Vzdalovala se od původních ideálů chudoby a skromnosti  odpor v řadách obyčejných lidí  vznikala kacířská hnutí
    • Pozemky měla od panovníka, tudíž byla v lenní závislosti na světské moci
  • Měšťanstvo
    • Nová sociální vrstva v rámci poddaných
    • Plnoprávní – využívají privilegií, výsad, ale mají i povinnosti vůči městu (platit daně a výcvik domobrany)
      • Městský patriciát = ti nejbohatší, mají na starost chod a správu města
      • Obchodníci, řemeslníci – jsou majiteli domů a řemesla (obchodu), musejí být zapsáni v cechu, jsou to vyučení mistři
        • Tovaryši – pracují pro mistry za mzdu, ale nejsou plnoprávní
        • Učedník – žák, pracuje za stravu a bydlení, je také neplnoprávný
      • Neplnoprávní – vojáci, nádeníci, příslušníci církve (platí pro ně pravidla církve, nepodléhají vztahům města), studenti, učitelé, ale i chudina
      • Také politické cíle – chtěli být co nejvíce nezávislí na feudálovi – využívali k tomu boje mezi panovníkem a šlechtou  za podporu něco požadovali a tak získávali privilegia
      • Židé
        • Tvořili samostatnou skupiny, jsou na ně páchány pogromy
        • Vytvářeli ghetta, místa, která obydlují
        • Byli velice vzdělaní, výborní obchodníci a lichváři

Čechy v rozvinutém středověku

• Platily zde změny spojené s vrcholným středověkem (viz. )
• Období vlády posledních Přemyslovců (Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III.)

Přemysl Otakar I. (kníže 1192 – 1193, král 1197 – 1230)

• Nastoupil na trůn asi po 25 letech úpadku českého státu, kdy Přemyslovci bojovali o moc (dokonce žádali o pomoc německé císaře a Čechy se téměř dostaly do vazalské závislosti)
• Ale po nástupu Přemysla Otakara I. na trůn se situace obrátila, Přemysl neměl konkurenta (boje skončili) a ve Svaté říši římské vypukly boje o moc mezi rody Štaufů a Welfů, čehož Přemysl využíval, několikrát měnil spojenectví a vždy za to něco dostal
• Nakonec podpořil rod Štaufů, kteří získají titul
• 1212 získal Zlatou bulu Sicilskou od císaře Fridricha II.
  • Zajišťovala dědické královské právo, nedělitelnost českého území, právo domácí volby panovníka, nezávislost českého království na říši, právo českých králů na investituru (=jmenování) pražských biskupů, právo českého krále volit císaře SŘŘ
• Vedl úspěšnou sňatkovou politiku
  • Syna Václava oženil s Kunhutou Švábskou z rodu Štaufů, takže vzrostla prestiž Přemyslovců
  • Anežku Přemyslovnu zasnoubil se synem Fridricha II., Jindřichem, ten ale zasnoubení nakonec zrušil a vzal si výhodnější ženu, Markétu Babenberskou ze Štýrska, dědičku rakouských zemí a Štýrska
  • Anežka to nesla velmi spatně a odvrátila se od světského života k Bohu a věnovala se charitě, založila Anežský klášter na Františku, ve 20. století byla prohlášena za svatou
• Zasahoval příliš do církevních záležitostí – 1222 – konkordát (= smlouva mezi církví a státem) – je to kompromis mezi Přemyslem Otakarem I. a pražským biskupem Ondřejem a říká, že král nebude zasahovat do chodu církve a církevní majetek je nedělitelný (platilo to pouze pro území Čech, na Moravě byla stále pod vlivem panovníka
• Ekonomický rozkvět, největší ve střední Evropě
  • Podporuje kolonizaci, nová královská města: Žatec, Brno
  • Rozvoj dálkového i domácího obchodu
  • 1210 – Mincovní reforma – zavádí nové mince brakteáty místo denárů (dlouho se neudrží)
• Kultura: vyvrcholení románského slohu (v Evropě je už gotika), narůstá obliba legend, píseň Svatý Václave

Václav I. (1230 – 1253)

• Syn Přemysla Otakara I., byl zvolen díky zásadě primogenituře (prvorozenectví)
• Byl velmi štědrý a rozhazovačný, na svém dvoře vydržoval umělce
• Díky německé manželce Kunhutě přišlo do Čech hodně Němců a ti přinesli rytířskou kulturu – Václav I. byl nazýván král rytířů
• V zahraniční politice to nebylo moc dobré, zhoršily se vztahy se Štaufy, protože nebyla svatba Anežky
• Uvědomoval si nebezpečí od mongolských nájezdníků, nechal opevnit města a mobilizoval armádu
• Václav I. se přestal zajímat o politiku a zanedbával povinnosti krále, což vadilo šlechtě
• Šlechta se postavila proti králi a do svého čela postavila patnáctiletého syna Přemysla Otakara II.
• Václav I. se vzchopil, potlačil vzpouru a svému synu Přemyslu Otakaru II. odpustil
• Na konci své vlády oženil Přemysla Otakara II. s vdovou po Jindřichu VII. (bývalý snoubenec Anežky Přemyslovny), s Markétou Babenberskou
• Markéta Babenberská odešla po smrti Jindřicha do kláštera, kde jí našel Václav I. a provdal ji za svého syna, protože byla stále dědičkou rakouských zemí a Štýrska, byla už celkem stará (50 let) a hlavně ošklivá, Přemysl Otakar II. byl mladý (19 let), ale nemohl s tím nic dělat, obohatil tím české království

Přemysl Otakar II. (1253 – 1278)

• Byl přezdíván král železný a zlatý
  • Železný – vládl železnou rukou proti šlechtě a v bitvách spoléhal na těžkou jízdu
  • Zlatý – za jeho vlády byly Čechy velmi bohaté, ale měl by být nazýván spíše stříbrný, protože bohatství stálo hlavně na stříbrném dolu v Jihlavě
• Roku 1254 podnikl z podmětu papeže křížovou výpravu proti pohanským Prusům
  • Cílem bylo rozšířit křesťanství
  • V Prusku založil město Královec
• Po návratu z Pruska ho čekaly problémy s uherským králem Bélou IV., který toužil po území, jež Přemysl Otakar II. získal sňatkem
• Roku 1260 proběhla bitva u Kressenbrunnu na řece Moravě
  • Každý král byl na jím břehu řeky a čekal, kdo začne
  • Béla IV. se chtěl přebrodit, a když byla jeho armáda v řece, tak na něj Přemysl Otakar II. zaútočil
  • Skončilo to uzavřením mírové smlouvy v Prešpurku, kde Béla IV. musel uznat nároky na území Přemysla Otakara II.
• V roce 1262 se rozvedl s Markétou Babenberskou, protože nemohla mít děti a oženil se s vnučkou Bély IV., s Kunhutou Uherskou
• 1260 – 1270 – období vrcholu vlády Přemysla Otakara II.
• Poté přišel pád související s Německou říší, protože roku 1273 byl volen nový císař
  • Kandidáty byli Přemysl Otakar II. a Rudolf Habsburský
• O. II. neuznal volbu Rudolfa, Rudolf si chtěl zase podřídit Přemysla – to vyvolalo nepřátelství
• Rudolf našel oporu v rakouských zemích i v Čechách od rodu Vítkovců vedených Závišem z Falkštejna
• Česká šlechta se postavila proti tvrdé a omezující vládě P.O. II. a povstala proti němu
• Rudolf dal P.O.II. do klatby, čímž ho exkomunikoval z církve
• O.II. nemohl bojovat proti šlechtě a Rudolfovi zároveň
• Nakonec se Rudolfovi podřídil a ten mu odebral všechna léna kromě zemí koruny české
• O. II. se to nelíbilo a tak roku 1278 proběhla bitva na Moravském poli, kde P.O.II. padl

Václav II. (1278 – 1305)

• Nenastoupil na trůn hned po smrti svého otce, protože byl moc mladý
• Toho využila šlechta, začala bojovat mezi sebou a zabírala královské hrady a statky
• Vdova po P.O. II. Kunhuta Uherská se obrátila pro pomoc k Otu V. Braniborskému
• Když ale přišel do Čech, tak se přidal ke šlechtě a drancoval Čechy a majetek odvážel do Branibor
• Zasáhl Rudolf Habsburský – vznikla dohoda – Rudolf získal Moravu na 5 let a Ota Braniborský se stal na 5 let správcem českých zemí a poručníkem Václava II. + Václav se musel oženit s Rudolfovou dcerou Gutou
• Oto ale Čechy rozkrádal dál a Václava s Kunhutou nechal uvěznit na hradě Bezděz
• V českých zemích stále bojovala šlechta mezi sebou a byl zde hladomor a bída
• Šlechta se nakonec sešla v Praze a dohodla se na ukončení bojů a na dosazení Václava II. na trůn
• Ota chtěl za Václava výkupné, tak mu šlechta nabídla území v severních Čechách
• 1283 byl Václav II. propuštěn a vypršelo správcování Oty i Rudolfa + Rudolf neuznal územní zisky Oty
• Václav II. byl pořád příliš mladý, a tak se jeho poručníkem stal Záviš z Falkštejna, který byl prý milencem jeho matky
• Záviš požadoval navrácení rakouských zemí, ale Rudolf to nechtěl a měl výhodu, že jeho dcera Guta mohla působit na Václava, aby se zbavil Záviše (namluvila Václavovi II., že ho chce Záviš sesadit z tůnu)
• Václav jí uvěřil a tak nechal Záviše popravit
• Od roku 1290 vládl Václav II. sám a hned se vzdal požadavku na vrácení rakouských zemí
• Václav II. obrátil svůj zájem na Polsko, tam vymřel vládnoucí rod Piastovců po meči
• Jeho žena Guta zemřela a on si vzal Elišku Rejčku, dědičku piastovské koruny, takže byl roku 1300 korunován na polského krále
• Roku 1300 také provedl mincovní reformu – zavedl stříbrné pražské groše a vydal Kutnohorský horní zákoník – upravoval poměry kolem těžby stříbra
• Roku 1301 vymřel v Uhrách rod Arpádovců a Václav II. chtěl pro svého syna Václava III. Uherskou korunu
• Václav III. se stal roku 1301 uherským králem a byl zasnouben s dědickou Alžbětou – Václav III. byl ale moc mladý a tak za něj vládl Václav II.
• S růstem Českého státu se vytvořila protipřemyslovská koalice – hlavní slovo v ní mě papež a římský císař Albrecht Habsburský
• Roku 1305 Václav II. zemřel

Václav III. (1305 – 1306)

• Vzdal se uherské koruny a byl pouze král český a polský
• Více než vládě se věnoval radovánkám
• Roku 1306 proběhlo povstání proti české vládě v Polsku, Václav byl nucen postavit se do čela vojska a jet potlačit povstání
• Než odjel, dal korunu svému švagru Jindřichu Korutanskému
• Po cestě se stavil v Olomouckém biskupství, kde byl zavražděn
• Tímto vymřeli Přemyslovci po meči
• Česká šlechta řešila otázku, kdo bude králem
• Měl jim být Jindřich Korutanský, ale s tím nesouhlasil římskoněmecký císař Albrecht Habsburský, ten chtěl za českého krále svého syna Rudolfa
• Albrecht přijel s vojskem do Čech, sesadil Jindřicha K. a dosadil na trůn Rudolfa
• 1306 – 1307 vládl Rudolf Habsburský, ale byla tím porušena Zlatá bula sicilská
• Rudolf byl špatný král, a proto proti němu povstala česká šlechta – Rudolf byl ve vojenském ležení, kde zemřel na úplavici kvůli špatné hygieně
• 1307 nastupuje na trůn Jindřich Korutanský – také nebyl dobrým králem a tak šlechta jednala s novým římskoněmeckým císařem Jindřichem VII. Lucemburským
• Šlechta uzavřela dohodu s císařem a Eliška Přemyslovna, česká dědička, si vzala císařova syna Jana Lucemburského
• 1310 se vzali, přijeli do Čech a Jan musel porazit Jindřicha Korutanského, což nebyl problém