Evropa – 1848

Rok 1848 v Evropě

V polovině 19. století se Evropa výrazně změnila. Hospodářské a sociální problémy se natolik
vyostřily, že v řadě zemí došlo k povstáním a pouličním bouřím. Cíle, kterých během
revolučního roku chtěli povstalci v jednotlivých zemích dosáhnout, se lišily. V německých
státech bylo hlavním cílem sjednocení země, v Itálii kromě sjednocení usilovali povstalci
o osvobození severu Itálie od rakouské nadvlády, ve Francii bylo nejdůležitější řešení
hospodářské a politické krize. Ve státech s absolutistickou vládou se znovu objevily snahy
o zavedení ústavních svobod.

Itálie (leden 1848)
V roce 1848 zahájilo vlnu revolučních bouří povstání na Sicílii, kde se povstalci postavili
proti absolutistické vládě Bourbonů, přidali se Italové na severu, kteří požadovali odtržení od
rakouské nadvlády. Aktivním vůdcem sjednocovacího procesu se v Itálii stal Giuseppe
Mazzini. Po útěku papeže z Říma byla na krátkou dobu vyhlášena Římská republika, na
jejímž vedení se Mazzini podílel. Na severu byla vytvořena Benátská republika, proti ní ale
zasáhla rakouská vojska a znovu sever Itálie podřídila pod vládu Rakouska.

Francie (únor 1848)
Nepokoje v Itálii spustily vlnu sociálních bouří ve Francii. Francouze zasáhla hospodářská
krize, která vedla k vysoké nezaměstnanosti. Revoluce začala 24. 2. povstáním v Paříži, po
němž neoblíbený král Ludvík Filip abdikoval a uprchl ze země. Ve Francii byla vyhlášena
republika, jejíž vedení okamžitě začalo řešit problém nezaměstnanosti. Byly zřizovány
tzv. národní dílny, kde mohli nezaměstnaní dostat práci. Provoz národních dílen byl ale
nákladnou záležitostí, na kterou francouzská republika neměla peníze, proto po čtyřech
měsících jejich existence začala opět dílny rušit a dělníci se znovu ocitli bez práce. V Paříži
vyrostly barikády a vypuklo povstání, které ale vojsko krvavě potlačilo. Revoluce ve Francii
skončila porážkou, do čela republiky byl zvolen Napoleonův synovec Ludvík Bonaparte,
který byl o čtyři roky později prohlášen císařem.

Rakousko (březen 1848)
Revoluce ve Vídni požadovala hlavně odstoupení kancléře Metternicha a navrhovala rozšíření svobod. Své požadavky odděleně formulovali Maďaři v Budapešti a Češi v Praze.
Maďarům se podařilo prosadit nezávislost Uher, české požadavky byly uspokojeny pouze v omezené míře. Na císařský trůn usedl místo slabého Ferdinanda V. mladý František Josef I. Důležitou změnou v Rakousku bylo 7. září 1848 zrušení poddanství (za peněžitou náhradu). Po změně na trůně bylo rovněž přislíbeno vypracování ústavy, k jejímu přijetí ale nedošlo. Jednání sněmu ve Vídni bylo
přerušeno dalším povstáním, sněm byl proto přenesen do Kroměříže. Ani kroměřížská jednání ústavu nepřinesla a sněm byl nakonec rozehnán. Nová ústava byla rakouským zemím
vnucena – tzv.oktrojována.